Analýza Tomáše Sequense – Na samém sklonku roku 2021 zveřejnila Evropská komise návrh změn takzvané zelené taxonomie EU. Počáteční nadšení komentátorů nad tím, že Evropská komise souhlasila s výstavbou nových českých jaderných zdrojů i plynových elektráren, brzy vystřídalo ještě silnější rozčarování, neboť bylo dovozováno, že konkrétní podmínky pozměněné zelené taxonomie efektivní náhradu uhelných energetických zdrojů v Česku prakticky znemožňují. Co se přitom skutečně uvádí v návrzích těchto změn a co z nich vyplývá pro českou energetiku?
Tzv. zelená taxonomie EU je založena Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 o zřízení rámce pro usnadnění udržitelných investic. Smyslem taxonomie je stanovit určité vodítko pro vlastníky stávajících průmyslových zařízení a pro investory do nových technologií, které slouží k určení, do jaké míry je daná ekonomická činnost/investice dle Evropské komise environmentálně udržitelná a souladná s obecnými cíli EU v oblasti zmírňování dopadů změn klimatu. Taxonomie tedy nepovoluje, nenařizuje ani nezakazuje realizaci příslušných aktivit/investic, nicméně aktivity, které neodpovídají parametrům udržitelnosti ve smyslu taxonomie, nebude možné podporovat prostřednictvím evropských fondů a bude ztíženo jejich financování ze strany bank a jiných finančních institucí.
Nařízení (EU) 2020/852 obsahuje zmocnění pro Evropskou komisi, aby přijímala tzv. akty v přenesené pravomoci, kterými stanoveným způsobem a ve vymezeném rozsahu blíže stanoví podrobné parametry a kritéria opatření, jejichž aplikace je nutná k naplnění cílů tohoto nařízení. Na základě této delegace přijala Evropská komise dvě Nařízení Komise v přenesené pravomoci, a to Nařízení 2021/2139 a Nařízení 2021/2178.
Klíčové pro vymezení udržitelných aktivit je Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/2139, jehož Příloha č.1 definuje aktivity naplňující stanovená taxonomická kritéria. V bodu 4 této přílohy jsou pak vymezeny udržitelné aktivity v oblasti energetiky, jež však aktuálně nezahrnují využívání jaderných ani plynových energetických zdrojů.
Po několikaletém procesu, do něhož se zapojila řada institucí a poradních orgánů Komise, zveřejnila Komise v posledních hodinách roku 2021 návrh, na jehož základě by (zjednodušeně řečeno) byla Příloha č. 1 daného nařízení doplněna tak, že za udržitelnou aktivitu by se nově považoval(a) i:
- výstavba a následný provoz nových jaderných zdrojů, a to (mimo jiné) za podmínky vydání příslušného stavebního povolení do roku 2045 a existence detailního časového plánu na zprovoznění úložiště vysokoaktivních radioaktivních odpadů (k roku 2050). V tomto smyslu bylo argumentováno, že v Česku v zásadě neexistuje ani síť výroben vodíku, ani vodíková distribuční infrastruktura, když stávající distribuční sítě a přepravní síť nemohou být z technických důvodů pro tento účel využity;
- modernizace stávajících jaderných zdrojů (v Česku by se daný bod týkal jaderných elektráren Temelín a Dukovany), a to (mimo jiné) za podmínky vydání příslušného stavebního povolení do roku 2040 a existence detailního časového plánu na zprovoznění úložiště vysokoaktivních radioaktivních odpadů (k roku 2050);
- výzkum, vývoj a uvádění do provozu jaderných zdrojů IV. generace. Jde o nově navržený bod 4.26. Jaderné zdroje IV. generace jsou založené na využití tzv. uzavřeného palivového cyklu a k jejich výhodám patří především minimalizace vznikajícího radioaktivního odpadu. V současnosti není v komerčním provozu žádný reaktor IV. generace, přičemž české jaderné elektrárny patří svou koncepcí do 2. generace;
- výstavba a následný provoz nových výroben elektřiny a tepla založených na využívání zemního plynu. Tyto nové plynové zdroje by však od 1. ledna 2026 měly využívat minimálně 30 % obnovitelných či nízkouhlíkatých plynů (tedy např. vodík či biometan), od 1. ledna 2030 pak 55 procent a k 31. prosinci 2035 pak 100 procent obnovitelných či nízkouhlíkatých plynů. Návrh Komise také stanovil limity pro emise skleníkových plynů generovaných novými plynovými zdroji.
