Seriál Advokátní byznys není sprosté slovo pokračuje třetím dílem: Proč mluvíme o produktu, když jsme ryze v oblasti poskytování služeb?
Produkt je v mém pojetí právní služba a něco k tomu. Klienti totiž chtějí nejen napsat žalobu nebo zastupovat u soudu, ale i pochopení. Podnikatel – že rozumíte jeho byznysu, klient, který se chce rozvádět – že ho neženete do rozvodu hlava nehlava, abyste měl zakázku na právní zastupování, ale jdete o krok zpět, mluvíte s ním a zjišťujete, zda to doopravdy chce a jakou formou to chce.
Je problém, že právníci podle zákona o advokacii nemohou dělat něco jiného než poskytovat právní služby?
To je ten klíčový problém v hlavách advokátů. Sami sebe limitují tím, co všechno (podle nich) nemohou. Z toho přesvědčení je nejdřív potřeba vybruslit, protože takto se nedá dlouhodobě podnikat. A už vůbec ne úspěšně. První věc: zákon o advokacii „pouze“ říká, že advokátní kancelář musí mít v předmětu své činnosti jen výkon advokacie. Druhá věc: Odjakživa je správný právník i psycholog, protože se potřebuje vcítit do kůže klienta a volit cesty, které mu nejvíc vyhovují. A když to přesáhne určitou míru, na kterou se necítíte? Vytvořte si okolo sebe skupinku odborníků, na které se můžete kdykoli obrátit a do případu je přibrat.
V minulém díle jsem psala o tom, že mít zpracovaného ideálního klienta znamená, že můžete začít tvořit produkt, resp. provázaný systém produktů, které jsou klientovi skutečně přínosem a za které je ochoten zaplatit. Když víte, kdo je váš ideální klient a jaké problémy ho tíží, máte už jasný obsah toho provázeného, cenově odstupňovaného systému produktů. Obvykle si klient napoprvé objedná spíš něco levnějšího, aby si vás vyzkoušel. Když je spokojen, jde do další spolupráce.
