O dění v advokátní kanceláři Aegis Law, za níž stojí společníci Jan Krampera, Tomáš Procházka a Vojtěch Faltus, píšeme pravidelně. Kancelář rychle roste a při každém našem rozhovoru je na tom vlastně lépe, než byla minule. „Ve srovnání s loňským rokem, který byl pro nás velmi úspěšný, zaznamenáváme letos opět cca 30procetní růst v obratu i zisku. Předpokládáme, že bychom letos mohli obratem překročit hranici 50 milionů korun, což pro nás před dvěma lety byla nepředstavitelná meta,“ říká tak se začátkem podzimu Jan Krampera. „Máme radost, že ve zdravé kondici nejsme jenom ekonomicky, ale také personálně,“ dodává k tomu Tomáš Procházka a Vojtěch Faltus doplňuje, že kancelář chce ještě do konce letošního roku stihnout „nabrat další posily“. „V roce 2025 tak chceme být vidět a slyšet. Stát se zavedenou značkou v oblasti pracovního práva, litigací, regulací a dalších odvětví, kterým se věnujeme a zároveň více upozorňovat na význam a potřebu pro bono aktivit,“ oznamuje pak další plány Jan Krampera.
V jaké kondici je Aegis Law na konci třetího čtvrtletí letošního roku?
JK: Myslíme, že ve zdravé. A jsme za to moc rádi. Ve srovnání s loňským rokem, který byl pro nás velmi úspěšný, zaznamenáváme letos opět cca 30procetní růst v obratu i zisku. Předpokládáme, že bychom letos mohli obratem překročit hranici 50 milionů korun, což pro nás před dvěma lety byla nepředstavitelná meta.
TP: Máme ale radost, že ve zdravé kondici nejsme jenom ekonomicky, ale také personálně, když se nám daří náš tým stále rozšiřovat bez toho, abychom přicházeli o stávající kolegyně a kolegy.
VF: Potvrzuje se tak, že stabilní tým je jedním z předpokladů zdravého růstu každé kanceláře.
Co byste ještě chtěli stihnout do konce letošního roku?
VF: Nabrat další posily.
TP: Dokončit rozdělané projekty.
JK: Spoluuspořádat s kolegy turnaj v curlingu. K této odpovědi se zatím víc vyjadřovat nebudu (smích).
A jaké plány máte na rok 2025?
TP: Letos jsme měli obrovské štěstí, že se u nás sešlo několik opravdu velkých klientských projektů, které otestovaly jak tým, tak interní systémy (od IT procesů včetně implementace AI až po administrativu a fakturaci), které jsme loni implementovali.
VF: Jak tým, tak systémy obstáli a můžeme říct, že jsme připraveni na další zdravý růst.
JK: V roce 2025 tak chceme být vidět a slyšet. Chtěli bychom si obhájit své místo na slunci v dobré společnosti celé řady dalších advokátních kanceláří. Stát se zavedenou značkou v oblasti pracovního práva, litigací, regulací a dalších odvětví, kterým se věnujeme a zároveň více upozorňovat na význam a potřebu pro bono aktivit.
Chystáte tedy nějaké personální novinky?
VF: To nepochybně. Roste kancelář a spolu s kanceláří rostou i její členové týmu. V nadcházejícím roce tedy tento růst bude vidět.
V poslední době je o vás hodně slyšet v souvislosti s úspěšnými arbitrážemi. Můžete prosím připomenout, o co šlo?
JK: Letos objem naší litigační agendy výrazně narostl, skončilo pro nás, resp. naše klienty, úspěšně hned několik velkých sporů (ať už civilních, správních nebo arbitráží) a zároveň jsme získali několik dalších zajímavých mandátů. Jenom během léta jsme tak pro klienty uspěli ve sporech, jejichž celková hodnota přesahuje 100 milionů korun, hodnota našich stávajících sporných mandátů se přitom pohybuje již v řádech miliard. Mezi nejvýznamnější, veřejně známé, přitom patří například zastupování insolvenčního správce v kauze Mammoth, ale vidět jsme také ve sporech mezi společníky, ve sporech stavebních a dodavatelských nebo ve sporech týkajících se duševního vlastnictví včetně ochrany dobrého jména.
Jaké své další úspěchy byste aktuálně zdůraznili?
TP: Kromě zajímavých mandátů máme radost, že se nám daří získávat ocenění i v rámci jak domácích, tak mezinárodních ratingových agentur, jako jsou Legal500, Chambers and Partners anebo Právnická firma roku (kde jsme loni zvítězili v kategorii pracovního práva), a to nejenom pro kancelář, ale také pro jednotlivé členy týmu (letos doslova zářila kolegyně Kateřina Demová). To je něco, v co jsme v tak krátké době od založení kanceláře ani nedoufali.
VF: Zároveň nás těší, že se víc a víc ukazuje, že naše kancelář nestojí pouze na několika jménech a specializacích, ale že dokáže dát prostor a umožní vyniknout každému, kdo má o to zájem a je připraven na sobě tvrdě pracovat. Právě díky tak silnému a motivovanému týmu se nám daří neustále se posouvat a růst.
JK: Za velký úspěch považujeme také to, že se nám daří dělat advokacii tak, jak jsme chtěli. Jsme sice už středně velká kancelář, vlastně asi i trochu korporát. Máme už skoro na vše nastavené systémy a procesy, bez kterých bychom se neobešli. Máme štěstí, že můžeme pro přední české i mezinárodní společnosti pracovat na významných mandátech. Ale! Navzdory tomu všemu, se nám daří mít v kanceláři příjemné a lidské prostředí, díky kterému nás naše práce strašně baví. Jít každé ráno do práce a dělat něco, co vás baví s lidmi, se kterými vás to baví, to považujeme za pořádný úspěch.
Radili jste rovněž Nadaci sv. Ludmily, kterou založilo Arcibiskupství pražské, „v řízení o povolení stavebního záměru Logopedické školy svaté Ludmily v Klecanech“. Co pro vás tato práce znamenala?
VF: Významný mandát. Z pracovního hlediska velikou radost z toho, že jsme pro klienta připravili odůvodnění námitek, které nikdo ze sousedních vlastníku nenapadl. A samozřejmě také velmi dobry pocit z toho, že naše práce přispěla k realizaci krásného záměru, který bude pomáhat dětem s logopedickými problémy.
V pro bono práci a v aktivitách spojených se společenskou odpovědností jste velmi činní. Jak byste popsali svůj přístup k CSR?
TP: Jako samozřejmost. Jako něco, co by měl dělat každý s tím, že čím větší má jakákoliv firma štěstí v tom, že se jí daří, tím více by měla něco z toho štěstí, co jí bylo dáno, dávat dál, těm, kteří takové štěstí neměli.
JK: Myslíme si, že je přitom nesmírně důležité o takových věcech mluvit, ne snad proto, aby se jimi člověk chlubil, ale aby bylo vidět, že se dějí. Že to jde, když se chce a že když i malá firma, jako je ta naše, resp. lidé, díky kterým je, jaká je, dokáží najít dost času, energie a motivace dělat věci, které děláme, tak to přeci musí dokázat skoro každý. Stačí jen chtít. Chtěli bychom v tomto směru motivovat a inspirovat ostatní, aby být aktivním v této oblasti bylo naprostou samozřejmostí.
VF: Jsme přitom strašně rádi za to, jak moc se lidi v našem týmu dokázali pro takovou myšlenku nadchnout a kolik času a energie věnují různým pro bono projektům. A upřímně věříme, že kanceláří s podobnými nadšenci je na trhu určitě spousta!
Jak vnímáte současnou advokacii? Jde správným směrem?
JK: Říct, že jde advokacie správným směrem by mohlo vyvolat dojem, že šla někdy směrem špatným, a to bych nechtěl. Každopádně, ten směr, kterým v současné době advokacie jde, se mi vážně moc líbí. Líbí se mi, jak je poslední dobou v advokacii kladen stále větší a větší důraz na slušnost a kolegialitu a jak je více a více v praxi vidět, že tyto pojmy nejsou pro řadu kolegyň a kolegů jen prázdné a líbivé fráze. Nutno dodat, že to, že tomu tak je, není něco, co by se stalo jen tak. Je to zásluha všech, kteří se dokáží takto chovat a kteří dokáží být v tomto směru příkladem pro ostatní. Není jich málo a patří jim za to obrovský dík. Díky nim je advokacie nejenom odborná a profesionální, ale také otevřená, vlídná a kolegiální. A prosím, nenechte se mýlit, vlídnost určitě neznamená slabost ani to, že by vlídný advokát nedokázal tvrdě bojovat za zájmy svého klienta.
TP: I já vnímám, že se advokacie v posledních letech neuvěřitelně mění. Jak po stránce technologické, tak po stránce lidské. O té lidské už mluvil Honza. Ten technologický posun je přitom také zřejmý a nevyhnutelný. Je zjevné, že v současné době je perfektní znalost práva u advokátů brána jako naprostá samozřejmost a konkurenční výhodu jim dokáží poskytnout jen jejich zkušenosti a to, jak efektivně (právě díky technologiím) je dokáží svým klientům zprostředkovat. V advokacii je tak s rostoucí konkurencí stále více a více nutné myslet na to, že advokacie je služba, kterou poskytujeme našim klientům, kteří již umí velice dobře poznat, jestli ta služba stojí opravdu za to.
VF: Z pohledu mladší generace (aniž bych se chtěl Honzy nebo Tomáše nějak dotknout) vidím velký zájem mladých kolegyň a kolegů o dění v advokacii. Ten dříve nebyl tak běžný. Myslím, že to hodně souvisí s tím, co říkal Honza. Pokud si advokacie zachová svou odbornost a profesionalitu, ale zároveň získá něco na své otevřenosti, vlídnosti a kolegialitě, jak se tomu poslední dobou děje, jistě jí to jen prospěje.
Rozhovor vychází rovněž v Lawyers & Business č. 4/2024.
