V poslední době se objevuje tolik (nejen) regulatorních požadavků, že compliance program, který zahrnuje třeba i pravidla spojená s whistleblowingem a obecně ESG, je na ně ideální společnou odpovědí, a to i pro společnosti, po nichž nic takového zákony nepožadují. Říká to seniorní právník PRK Partners Martin Frolík, který se regulatorní compliance a jejím vývojem v čase zabývá skoro 20 let, v minulosti na různých legislativních a exekutivních pozicích v Komisi pro cenné papíry, České národní bance, na ministerstvu financí a v bankovním sektoru. O aktuálních trendech v compliance jsme tak připravili partnerské Q&A.
Q: Kam sahají počátky compliance? A jak se tato oblast za tuto dobu vyvíjela?
A: Móda compliance se do České republiky dostávala v sektorových zákonech finančního trhu. Všichni v tom viděli novou regulatorní povinnost, kterou si vyžádaly známé skandály na finančním trhu.
Funkce compliance získala svou nehynoucí slávu v dubnu roku 2005, kdy její význam a funkční náplň v bankách poprvé systematicky vytyčil Basilejský výbor pro bankovní dohled. Bohužel v té době také získala svou pověst regulatorní povinnosti, nákladové položky a dalšího kontrolního orgánu, který postupem času prorostl do dalších sektorových zákonů. Naštěstí v současné době začíná trochu více převládat ten osvícenější pohled na compliance officery jakožto lidi, kteří se snaží bránit společnost před negativními dopady regulace, aniž by zavírali cestu byznysu.
Dnešní dobrý compliance officer je tak multioborový člověk, který se zvládá orientovat na jedné straně v platném právu a výkladových názorech, ale na druhé straně rozumí procesům společnosti, ve které působí, a jejím potřebám a možnostem, dále zná standardy trhu, umí se zorientovat v trendech a v neposlední řadě dokáže odhadnout, jaká rizika jsou spojená s kterým postupem, a jak je vhodně omezit či eliminiovat.
Tolik pokud jde o vývoj náplně této funkce v regulovaném světě, kde je compliance funkce nebo compliance officer povinnost daná zákonem. Co ovšem nelze pominout je trakce, kterou compliance funkce, nebo alespoň dostatečně seniorní manažer regulatorních a právních rizik získává v neregulovaném sektoru. I neregulovaní podnikatelé, a nejen ti největší, si začínají uvědomovat potřebu takového přístupu, přínos compliance funkce pro společnost i jeho reprezentanty, a skutečnou přidanou hodnotu, kterou s sebou správně nastavené compliance prostředí přináší. A čím více se nám daří, poukazovat, že compliance nemusí být drahé, tím více společností tyto benefity sklízí.
V neposlední řadě je dobré si všímat, že jakási vnitřní kontrola patří k bonmotu podnikání, resp. dobrého hospodářského řízení.
Q: Podnikám v oboru, v němž zákon nenařizuje zřídit compliance officera. Proč bych to ale přesto udělat měl?
A: To samé, co vás motivuje k tomu mít třeba finanční controlling; prostě se to vyplatí. Ve skutečnosti je těch důvodů celá řada, a u většiny společností se jich schází více.
Pokud začneme tím nejobecnějším, tak je to odpovědnost za protiprávní činy společnosti. Nebavím se jen o trestní odpovědnosti právnických osob, což je onen zákon, který před přibližně deseti lety poprvé u nás odstartoval módu compliance programů, od seriózních snah implementovat compliance kulturu na jedné straně, po bláhovou snahu koupit si „pojistku“ v black box řešeních, které tu začaly nabízet některé firmy. Kromě trestní odpovědnosti právnické osoby nebo třeba některých zástupců za nepřekažení či neoznámení trestného činu, je totiž zapotřebí také uvážit odpovědnost členů statutárních orgánů za obchodní vedení a tedy i kontrolování společnosti; a v případě, že společnost zasáhne trest, pokuta, negativní mediální kampaň nebo jiná škoda z neodhaleného compliance problému, často se řeší, nakolik za takovou škodu odpovídá společnosti právě statutáři.
Navíc je zapotřebí zmínit, že existuje společenský apel, poptávka po etickém byznysu. A v tom se svět potkává s regulací. Zatímco na jednu stranu již nelze ignorovat nastupující generace, pro které je etická, společenská udržitelnost kritériem nejen při výběru produktu, ale i při výběru povolání nebo zaměstnavatele, na druhé straně se objevuje regulace, která nutí podnikatele jít této poptávce naproti.
