Nedávný rozsudek Nejvyššího soudu změnil zažitá pravidla prokazování platnosti závětí, které nejsou sepsány notářem. Nově musí platnost prokázat ten, kdo má podle takové závěti dědit, ne ten, kdo s ní nesouhlasí. Jak upozorňuje advokát Pavel Strnad z kanceláře Polverini Strnad, jedině závěť sepsaná notářem tak pomůže předejít budoucím sporům mezi dědici, ke kterým dle jeho zkušeností dochází stále častěji.
„Když neexistuje závěť, neprojeví zůstavitel svou pravou vůli. Kvůli sporům mezi dědici pak velmi často dochází až k ohrožení majetkové situace pozůstalých osob – partnera, dětí, rodičů nebo sourozenců. A zpravidla vždy k narušení jejich vzájemných vztahů,“ říká Pavel Strnad. „Nejvyšší soud teď ukázal, že ani závěť sepsaná vlastnoručně nebo před svědky nezaručí jednoduché řešení. Podle soudu musí totiž ten, v jehož prospěch je sepsána, její platnost v případě soudního sporu prokázat. A případné spory o pravost závěti mohou trvat opravdu velmi dlouhou dobu. Prokazování je totiž velmi obtížné a celá pozůstalost tak může být paralyzována i na řadu let.“
Nejvyšší soud rozhodl, že je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. A závět nesepsaná u notáře soukromou listinou je. Ten, kdo tvrdí neplatnost závěti, tak dle soudu nemusí své tvrzení prokázat. Povinnost prokázat platnost naopak přechází na toho, v jehož prospěch závěť svědčí. „Pokud tak kdokoliv chce maximálně předejít budoucím sporům svých dědiců ohledně pravosti závěti a nejistotě ohledně osudu svého majetku, je na to jednoduchá rada – sepsat závěť u notáře. V takovém případě se totiž jedná o tzv. veřejnou listinu, u které se má za to, že je platná, dokud někdo neprokáže opak,“ doplňuje Pavel Strnad.
V případě závěti má zůstavitel značnou volnost pořídit se svým majetkem čistě dle své vlastní vůle – například odkázat pozůstalým konkrétní věci z pozůstalosti. Také může ukládat příkazy či stanovit podmínky pro dědění, čímž se ještě více posiluje význam jeho vůle a přání i po jeho smrti. Pokud zůstavitel závěť nezanechá, bude jeho pozůstalost rozdělena podle zákonných pravidel dědické posloupnosti. Zákon v těchto pravidlech stanoví, jaké osoby a jakým způsobem si rozdělí pozůstalost. Principem jsou tzv. dědické třídy a dělení pozůstalosti na poměrné části.
Předmětný rozsudek Nejvyššího soudu ČR má sp. zn. 24 Cdo 2592/2021.