Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v nedávném rozsudku uvedl, že pokud vnitrostátní soudy neuloží za sexualizované násilí nepodmíněný trest odnětí svobody, může to za určitých okolností znamenat porušení Evropské úmluvy o lidských právech.
Případ Vučković proti Chorvatsku se týkal stěžovatelky, kterou v práci opakovaně sexuálně napadl její kolega. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody na deset měsíců, ale odvolací soud zmírnil trest na obecně prospěšné práce. Štrasburský soud poukázal na to, že odvolací soud nevysvětlil, proč by zmírnění trestu mělo plynout jen z toho, že od spáchání skutku už uběhlo několik let, ani nezohlednil, že u stěžovatelky se v důsledku útoků rozvinula posttraumatická stresová porucha. Soud zdůraznil, že nedostatečné trestání pachatelů přehlíží zájmy obětí násilí. To může oběti odrazovat od nahlášení těchto činů. Stát by však měl dát jasně najevo, že násilí vůči ženám nebude tolerováno.
Rozsudek ve věci V proti České republice je teprve druhým v historii, v němž evropský soud shledal ve vztahu k našemu státu porušení práva na život. Jednalo se o úmrtí pacienta na psychiatrické klinice po použití taseru policií a podání medikace personálem nemocnice. Štrasburský soud zdůraznil, že psychiatrická zařízení by měla být přiměřeně vybavena, aby násilné pacienty dokázala zvládat vlastními silami a aby bylo přivolání policie pouze krajním opatřením. Zdůraznil také nutnost náležité koordinace obou složek, povinnost policie zavést speciální školení pro zacházení s osobami s psychosociálním postižením a potřebu zvláštní úpravy použití taseru vůči těmto osobám. Poukázal rovněž na různá pochybení při vyšetřování události.