České firmy neumí udržet talenty. Nalákají na zlaté tele a přijdou o ně i s reputací

|

Komentář Milana Rataje – Boj o zákazníka. Hledání svého nového místa na trhu. Snaha zvyšovat efektivitu na všech frontách navzdory zvyšování nákladů. To vše čeká české firmy v následujících měsících. A k tomu všemu budou potřebovat talentované a vysoce seniorní zaměstnance. Pokud je ztratí anebo je nedokáží v příštích měsících nalákat, budou oproti konkurenci do následujícího období vstupovat značně oslabené. Jenže české firmy si bohužel umí úspěšně šlapat po štěstí i v této oblasti a mladší generace stále nemají problém „hodit klíče na stůl“ ve chvíli, kdy pozice nesplňuje jejich očekávání.

Talentovaní lidé jsou pro týmy naprosto nezbytní. Týmy bez talentů mají tendenci v čase svou efektivitu a výkon snižovat. Oproti tomu jediný talent v týmu dokáže zlepšovat výsledky sebe i svých kolegů. Motivační faktor je v tomto ohledu nepopiratelný a dá se snadno převést na peníze. Jednoduchá matematika – je rozdíl, jestli 10 lidí pracuje na 60 nebo 140 procent.

A nutno říct, že české firmy umí talenty přilákat. Dobrým platem, skvělými podmínkami nebo škálou neodolatelných benefitů. Jenže realita je pak často výrazně jiná. Talentovaní zaměstnanci narazí většinou už při samotném onboardovacím procesu. Ten pochopitelně není jediným faktorem udržení zaměstnanců, je však prvním momentem, kdy si zaměstnanec vytváří hlubší dojem o firmě.

První týdny po nástupu totiž jasně ukazují na rozpor mezi pohovorem, sliby a realitou. Slabé místo v tomto směru ostatně vidí i 67 % českých firem, které přiznávají, že jim větší než přijatelné množství nově nabraných „superstars“ odejde do prvního půl roku od nástupu. A zatímco starší generace má tendenci pomáhat těžkosti spojené s nástupem překonávat, mladí se stále nemají problém při první nespokojenosti obrátit a odejít. I když přituhuje, míst je pro šikovné lidi pořád dost.

Co chtějí profesionálové, je jednoduché: Nemít ve věcech zmatek

Důvod? Na první pohled malicherný, avšak skvěle demonstruje nedostatky většiny českých firem. Profesionálové mají totiž důležitý požadavek – nemít ve věcech zmatek. Ve chvíli, kdy se už samotný onboarding nese ve znamení čtrnáctidenního čekání na techniku, nejasností ohledně předávaného příslušenství a počtu vyžadovaných podpisů, je důvěra ve firmu podkopávána. Argument, že v jiných českých firmách to není lepší, rozhodně neobstojí v globálním světě, kdy si ti nejlepší mohou vybírat z nabídek v zahraničí.

Dalším faulem je nepřítomnost lidského faktoru – tedy přímého nadřízeného, který se pro nově nastupující musí stát nejsilnější spojkou, intenzivně pracující na jejich začlenění. Vztah by se navíc měl začít budovat ještě před samotným nástupem nového kolegy. A platí to o firmách všech velikostí. Myslet si, že v šedi korporátu takovýto „detail“ nehraje roli, je přinejmenším naivní.

S talentem, kterého firmy nedokázaly udržet, navíc neodchází jen týdny či dokonce měsíce úsilí a značná suma, kterou jste vynaložili, ale také velká část vaší reputace. Což je věc, se kterou málokdo kalkuluje – chcete, aby o vás na trhu jako veřejné tajemství kolovalo, že šikovní lidé to u vás vůbec nemají zkoušet? A platí to samozřejmě i naopak. Spokojený talent, který do vaší firmy a svého týmu zapluje jako do peřinky, bude velice často tak mile překvapen, že o tom nebude mít potřebu mlčet.

Stovky tisíc vyhozených do luftu versus ušetřené tisícikoruny

Jak na to? Nejjednodušší řešení je v tomto případě zároveň to nejsprávnější – postavit si onboardovací proces úplně od začátku. A to na jedné jediné platformě. Vykašlat se na nejrůznější excely, desítky tudůček v různých nástrojích. Přestaňte sami sobě namlouvat, že to pořád nějak funguje. Když máte problém vyznat se v tom vy, nový zaměstnanec se nechytne dvojnásob.

Nově nabraná hvězda se nechce soustředit na formality onboardingu – chce se pustit do práce. Pokažený onboarding je ostatně i podle samotných zaměstnanců důvodem, proč ztratili prvotní elán. A jak víme z praxe, jen někteří z nich ho dokážou sami opět najít. Protože pracovní morálku a motivaci už dávno nevybuduje práskání bičem jako před 20 lety.

Jenom tak se firmám podaří rozetnout ten paradox – desítky či spíše stovky tisíc vložených do získání kvalitního člověka, o kterého firma přijde, protože nedokáže vložit desetkrát nižší částku do digitalizace a zpřehlednění adaptačního procesu.

Předchozí

Skils radí České spořitelně při koupi úvěrového portfolia Sberbank

Nastupující generace: Monika Křižánková a Tomáš Janoško z PRK

Další