Jak přispívají zákony a další právní předpisy k udržitelnosti? Vytipovali jsme pro vás „šťastnou sedmičku environmentální regulace“, která to jasně ilustruje. Neboli „postaru“ právo životního prostředí začíná být stále větším a potřebnějším oborem – a tak je nutné jej pořádně sledovat.
1/ Klimatický zákon aneb Uhlíková neutralita v EU
Evropská unie si v Zelené dohodě pro Evropu stanovila ambiciózní cíl stát se uhlíkově neutrální ekonomikou nejpozději ke konci roku 2050. Aby k tomu mohlo dojít, byla zapotřebí přejít od strategie k legislativě. Proto byl v roce 2020 představen návrh tzv. klimatického zákona EU. Toto nařízení závazně stanoví, že v roce 2050 se emise v Evropské unii sníží na nulu. Tím se stane závazek klimatické neutrality závazný jak pro EU, tak pro jednotlivé členské státy. Zároveň je stanoven závazek dosáhnout snížení emisí o 55 % do roku 2030 (ve srovnání s rokem 1990). Nová evropská legislativa a rozpočty budou posuzovány ve světle přínosu k těmto cílům a Evropská komise by měla navrhovat vlastní změny, které k těmto cílům přispějí.
Unie a členské státy budou muset přijmout strategie adaptace na klimatickou změnu a tyto pravidelně aktualizovat. Komise bude pravidelně zhodnocovat, zda je EU na správné trajektorii k dosažení těchto cílů, a pokud by tomu tak nebylo, přijala by potřebná opatření. Komise bude navíc pravidelně přezkoumávat národní strategie, a pokud tyto nebudou v souladu s dosahovanými cíli, členským státům poskytne doporučení, která členské státy ve svých strategiích zohlední.
Jedná se o významný posun z hlediska implementace cílů Pařížské dohody, který právně zavazuje Unii i členské státy skutečně na uhlíkovou neutralitu cílit. Trend klimatických žalob a soudních rozhodnutí potvrzujících nedostatečnou aktivitu ze strany států tímto legislativním počinem jenom zesílí. Na konečném znění již panuje politická shoda a přijetí nařízení se očekává v tomto roce.
2/ Nařízení o taxonomii stanoví, jaké činnosti lze považovat za udržitelné. Jednotně v celé EU
Klíčovým aspektem při transformaci k udržitelnějšímu businessu je přesměrovat finanční kapitál do těch oblastí ekonomické činnosti, které jsou „udržitelné“. Co to ale znamená „být udržitelný“ a jak se určí, které ekonomické činnosti a za jakých podmínek lze za udržitelné považovat?
Odpověď na tuto otázku poskytuje nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 o zřízení rámce pro usnadnění udržitelných investic („taxonomie“). Za „udržitelné“ lze podle něj považovat činnosti, které splňují celkem čtyři kritéria. Zaprvé musí významně přispívat k naplňování alespoň jednoho ze šesti stanovených environmentálních cílů, jako je zmírňování změny klimatu, prevence a omezování znečištění nebo ochrana a obnova biologické rozmanitosti a ekosystémů. Dále nesmí významně poškozovat jiný z těchto cílů a musí splňovat technická screeningová kritéria, které stanovuje Evropská komise prostřednictvím delegovaných nařízení. Poslední podmínkou je soulad s tzv. „minimálními společenskými zárukami“, jako jsou standardy stanovené v pokynech OECD pro nadnárodní společnosti a obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv.
Taxonomie se stane výchozím bodem pro řadu navazujících unijních předpisů, které budou upravovat např. vydávání zelených dluhopisů obchodními společnostmi k financování udržitelných aktivit (souladných s taxonomií). Taxonomie tak společnostem pomůže nejen stanovit si udržitelné cíle dle zlatého standardu taxonomie, ale také získat financování od investorů, kteří díky taxonomii nebudou o udržitelnosti podkladových aktivit pochybovat. Podobně i velké banky mohou začít půjčovat společnostem za nižší úrok, pokud budou určené k financování udržitelných aktivit. Malí investoři budou mít možnost s důvěrou investovat do udržitelných investičních portfolií, a naopak institucionální investoři mohou s odkazem na taxonomii své finanční produkty „prodávat“ jako udržitelné.
Celý text si můžete přečíst v Lawyers & Business č. 6/2021. Elektronické vydání červnového čísla Lawyers & Business můžete zakoupit na Alza.cz.
Fotka od Franz Bachinger z Pixabay