Ve snaze účinně zasáhnout proti devastujícím klimatickým změnám se Evropská unie rozhodla zásadně změnit (nejen) ekonomiku kontinentu.
Pokud rychle neuděláme něco zásadního, postupující změny klimatu budou mít pro existenci lidstva fatální důsledky. Vědců, kteří zhruba tohle tvrdí, neustále přibývá. Proto se Evropská unie rozhodla jednat a na konci loňského roku představila takzvaný The European Green Deal, do češtiny překládaný jako Zelená dohoda pro Evropu. Jeho cílem je dosáhnout toho, aby do roku 2050 dokázal starý kontinent emise CO2, které vyprodukuje, buď pohltit nebo kompenzovat. Tedy stát se uhlíkově neutrálním.
Primárně růstová strategie
Proti nesmírně rozsáhlému plánu, který je označovaný za možná nejdůležitější a také nejambicióznější od založení samotné unie, se ovšem ozývá řada kritických hlasů. Ty mimo jiné říkají, že v důsledku jeho přijetí hrozí rostoucí ceny elektřiny i dopravy, masivní propouštění v automobilovém průmyslu nebo také pokles konkurenceschopnosti firem.
Evropská komise (EK) v nedávno vydané dopadové studii ovšem říká, že se evropská ekonomika a průmysl s transformací vypořádat dovedou. Řada analytiků pak upozorňuje, že Green Deal je primárně růstovou strategií, a proto je z hlediska mnoha oblastí velkou příležitostí. Může přinést menší znečištění životního prostředí a zlepšení zdraví lidí, dále diverzifikaci a větší odolnost ekonomiky, také nová pracovní místa a obchodní příležitosti. A samozřejmě i zmírnění klimatických změn.
Obavy, že Zelená dohoda způsobí pokles konkurenceschopnosti evropských firem, zjevně nesdílejí třeba šéfové velkých společností, jako jsou Volkswagen, EON, ABB či Siemens. Ti totiž nedávno společně vyjádřili podporu cílům Zelené dohody a také Pařížské dohody. Problém má navíc řešit připravované uhlíkové clo, tzv. tax border cut. Jeho prostřednictvím by uhlíkově náročné dovozy do Evropy byly zatíženy tarifem, čímž by se konkurenční podmínky pro domácí výrobce vyrovnaly.
Utahovat si opasky pro nic za nic?
Pokud nás ve snaze dosáhnout uhlíkové neutrality nebudou následovat ti největší světoví znečišťovatelé, jako jsou USA, Čína či Indie, globální změny klimatu budou pokračovat. Což je nepochybně argument, kterým je třeba se zabývat. Podle některých to totiž způsobí obrovskou frustraci Evropanů z toho, že si třicet let utahovali opasky prakticky pro nic za nic. Což by jistě mohlo mít nedozírné politické a celospolečenské důsledky.
Faktem je, že Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa odstoupily od důležité Pařížské dohody a v klimatické politice se prakticky nijak neangažovaly. Jenže nedávno zvolený prezident Joe Biden už oznámil, že se USA k dohodě znovu připojí. A že chce být v této věci hodně aktivní. Mimo to pak překvapil čínský prezident Si Ťin-pching. Ten 22. září prohlásil, že jeho země do roku 2030 zastaví růst emisí a za dalších třicet let dosáhne dokonce uhlíkové neutrality.
Není jiné cesty
EU má navíc na klimatických změnách historicky a v přepočtu na obyvatele jeden z největších podílů. Otázka tedy je, jestli bychom neměli přemýšlet také o frustraci obyvatel ze zemí globálního jihu, kteří jsou důsledky klimatické změny často nejvíce zasaženi, přestože se na ní podílejí nejméně.
Zdá se příznačné, že i někteří z těch, kdo nejsou o přínosu Green Dealu stoprocentně přesvědčeni, navzdory tomu říkají, že není jiné cesty. A že potřebujeme, aby byl projekt úspěšný. Pokud bychom totiž nic nepodnikli, náklady klimatického rozvratu, například v podobě extrémních projevů počasí či geopolitické destabilizace, budou v Evropě mnohonásobně větší.
Jak dosáhnout uhlíkové neutrality
Stát se do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem, tak zní ambiciózní cíl Evropské komise. Ta toho chce dosáhnout pomocí tzv. Zelené dohody pro Evropu, což je balík komplexních opatření a strategií. Zahrnuje např. obnovu lesů, transformaci zemědělství a velmi důležitým prvkem je zavedení cirkulárních principů do ekonomiky.
Text: Martin Zika