Místopředseda České advokátní komory Robert Němec a partner PRK Partners by ze všeho nejradši změnil efektivitu, nebo alespoň předvídatelnost soudního řízení v České republice.
Dvacet pět let jste součástí firmy s téměř třicetiletou tradicí a vypracoval jste se k pozici vedoucího partnera. Nelákaly vás jiné příležitosti?
Advokacie je výjimečná v tom, že můžete být celý život v jedné kanceláři, a přitom máte různorodé klienty a každý klient vám přináší jinou zkušenost. Tady neplatí to, co v korporacích, že potřebujete vyměnit zaměstnání, abyste zažili nějakou změnu. Advokacie je tak široký obor a člověk v rámci jedné firmy může procházet různými specializacemi, odbornostmi, transakcemi a pracovat s klienty z různých odvětví, takže potřeba změny není tak akutní jako v jiných oborech.
Jaká je obecně situace mezi úspěšnými advokátními kancelářemi, jedná se o tvrdý konkurenční boj, nebo je tu prostor i pro přátelské vztahy? Musíte se přece často setkávat například se svými spolužáky ze studií.
Advokátní prostředí z hlediska mezilidských vztahů je vlastně nadstandardně dobré. My advokáti z velkých advokátních kanceláří, kteří se potkáváme na stejném typu transakcí nebo sporů, se všichni docela dobře známe a máme velmi korektní vztahy, i když existují samozřejmě výjimky stejně jako v každém oboru. Občas se setkáváme s o něco agresivnějšími soutěžními metodami a samozřejmě je mezi námi poměrně velká konkurence. Řekl bych ovšem, že jde o zdravě konkurenční prostředí s velmi kolegiálními vztahy. Lidé, kteří jsou dnes ve velkých advokátních kancelářích na vedoucích pozicích, bývají skutečně často mými spolužáky. V devadesátých letech jsme měli unikátní startovací pozici, protože v té době zde bylo velmi málo advokátů se zkušenostmi s mezinárodními transakcemi. Tradiční advokáti do té doby dělali převážně práci úplně jiného typu. Tenkrát vznikalo mnoho nových kanceláří a přicházely sem zahraniční firmy, s nimi i zahraniční klienti. PRK založili advokáti, kteří se vrátili do Československa ze zahraniční emigrace, kteří vystudovali a získali praxi v západní Evropě a USA a přinesli s sebou unikátní mezinárodní know-how.
Musela to být doba bohatá na výzvy.
Měli jsme výhodu znalosti jazyků, což tenkrát nebylo tak běžné, a to se velice hodilo. My jsme nenastupovali do vlaku, který už by tady padesát let jel, ale do úplně nově se rozjíždějícího vlaku. Když se podíváte na složení naší kanceláře, tak tady máme skupinu zakládajících členů, kteří jsou průměrně o pět let starší než my, ale já, Martin Kříž, Vašek Bílý, Honza Kohout jsme v podstatě jedna generace, která tady nastupovala jako koncipienti a relativně brzy se stala partnery kanceláře. Tenkrát naše advokátní kancelář měla prostor k enormnímu růstu. Pro dnešní mladou generaci je už situace poněkud komplikovanější, respektive musí počítat se standardním kariérním postupem. Jednak kanceláře už nerostou tak rychle, a navíc starší advokáti, kteří v kancelářích jsou, ještě nejsou ve věku, kdy by uvažovali o odchodu do důchodu. My tady nemáme ani jednoho partnera, kterému by bylo přes šedesát let. My jsme přišli v době, kdy firmy rostly, a ty pozice nebyly zaplněné, což byla naše obrovská výhoda.
Prostředí advokátní kanceláře, jako je PRK Partners, je určitě velkou inspirací a snem pro nováčky, kteří jsou čerstvými absolventy. Jak jste vnímáni coby zaměstnavatel?
Naše firma má v zaměstnavatelské oblasti dobré jméno a jsme vnímáni jako velmi dobrý zaměstnavatel. Myslím, že se nám docela daří mladým lidem nabízet to, čemu se říká rozumný life and work balanc, což mladší generace vnímá jako velmi důležité. Když ovšem srovnáte výkony očekávané v advokacii s výkony očekávanými například ve státní správě, tak je práce v advokacii stále velice náročná, ale na druhou stranu naše standardy jsou velice rozumné a umožňujeme tak mladším kolegům požadovaný balanc mezi prací a volným časem. Je pravda, že u mladších kolegů je fluktuace větší než u nás. Jednak všeobecně trh ví, že v PRK Partners jsou lidé dobře vytrénovaní, takže když někdo od nás odchází, tak zpravidla dostává dobrou nabídku do korporace jako firemní právník, nebo od konkurence. O lidi s takovou praxí je na trhu velký zájem, a když sledujeme kariéru našich bývalých kolegů, tak většinou jdou na lepší pozici, než ze které odcházeli. To se děje zejména, když se nějaká firma snaží rozvíjet obor, v němž zatím není tak silná.
Jak vnímáte rozdíl mezi tím, když jste vy osobně stál na začátku kariéry a mezi dnešními mladými kolegy? Kde jsou jejich silné stránky?
Nová generace má jednoznačně lepší vzdělání. Úroveň výuky na Právnické fakultě se velmi zlepšila od dob, kdy jsme tam chodili my. Ne tak moc, ani tak rychle, jak bychom si přáli, ale zlepšila. Mladí lidé, kteří jsou natolik sebevědomí, cílevědomí, mají ambice a hlásí se k nám, tak zpravidla absolvovali už i nějaké zahraniční stáže, nebo mají zkušenost v rámci Erasmu. Jsou skvěle jazykově vybaveni a řada z nich má skutečně talent. Dnes jsou obecně mladí lidé sebevědomí, chtějí pracovat samostatněji a přicházet více do kontaktu s klientem. Výhodou kanceláře našeho typu je, že práce, kterou tady děláme, nebo klienti, pro které pracujeme, jsou špičkami ve svých oborech a přicházíme do kontaktu s velmi úspěšnými podnikateli, nebo korporacemi a tím je to prostředí atraktivní.
Získali jste nedávno ocenění Právnická firma roku 2020 v kategoriích Právo obchodních společností a PRO BONO. V čem konkrétně vidíte přínos těchto ocenění?
Pro nás je v těchto hodnoceních nejdůležitější potvrzení toho, že v těch oborech, kterým se věnujeme, což jsou základní obory obchodního práva počínaje Banking, M&A, korporátní právo, sporová agenda, pracovní právo, realitní právo a IT. To znamená, že ve všech oblastech, které jsou pro nás klíčové, patříme mezi ty nejlepší. Ale jestli je někdo v daném oboru nejlepší, je samozřejmě subjektivní hodnocení. Vážíme si těch ocenění a jsou pro nás důležitá, je to potvrzení vnímání veřejnosti a pomáhá nám to určitě v marketingu, pokud se chceme někomu představit. Pro naše stávající klienty je to potvrzení toho, že jsou v dobrých rukách. Osobně si, ale myslím, že existuje celá řada špičkových advokátů, specialistů na určitou oblast, kteří v soutěži právních firem nejsou hodnoceni, a přesto to mohou být vynikající advokáti.
Ke každému z těchto hodnocení je třeba přistupovat s určitou rezervou, protože kvalita advokátní kanceláře se ve své podstatě velice špatně hodnotí. Neexistují tvrdá kritéria, podle kterých můžete advokátní kancelář hodnotit. Není to ani počet lidí, nebo velikost obratů, dokonce to není ani počet vyhraných soudních sporů. Vy můžete například někoho zastupovat ve velice složitém případu a nemusíte jej vyhrát, stejně tak jako ti nejlepší lékaři mají největší úmrtnost, protože se pouštějí do složitých operací.
Hodnocení je hodně subjektivní. Je to na bázi toho, jak se advokátní kanceláře vidí navzájem mezi sebou. Většina hodnotitelů má více kritérií, to znamená, že se ptají konkurence, co si o vás myslí, ptají se vašich klientů i protistran a z toho jim vychází nějaký dojem.
Loňské ocenění pro nejlepší domácí Právnickou firmu vám i vašim klientům tedy potvrdilo, že jste na úplné špičce. V čem cítíte svou výjimečnost?
Myslím, že je to kombinace dvou věcí. Na prvním místě je vždy kvalita práce a spokojený klient. Nesnažíme se za každou cenu vstupovat do každého mandátu, nesnažíme se získávat některé typy zakázek extrémně agresivní cenovou politikou, držíme si své standardní sazby, a to nám umožňuje na práci používat opravdu kvalitní lidi, kteří jsou i kvalitním způsobem odměňováni a mají možnost se práci plně věnovat. U nás platí navíc pravidlo, že se pracuje v týmu. Na každou transakci je nasazen tým, který je veden zpravidla partnerem. Nejsme fabrika na produkování dokumentů, ale snažíme se naši práci dělat velmi odpovědně s čímž souvisí někdy i vyšší ceny. Největší chyba je, když klient donutí advokátní kanceláře, aby soutěžily nejnižší cenou.
Kanceláře, které práci dělají, musí reflektovat náklady na kvalitní právníky a čas. Jestliže např. pro veřejný sektor někdo pracuje za mimořádně nízkou cenu, pak to musí být na úkor některého z těchto kritérií. My se v první řadě snažíme udržovat vysokou kvalitu. Druhá věc, která je pro nás specifická, to je poměrně široké rozkročení, co se týče oborů našeho poradenství. To znamená, že veškeré hlavní specializace obchodního práva včetně pracovního práva tady máme a máme je zde s tradicí dvaceti let. Druhé specifikum, které hraje významnou roli, je to, že jsme byli jednou z prvních českých advokátních kanceláří tohoto typu, a přitom jsme si zachovali svou nezávislost. Nestali jsme se součástí žádné nadnárodní firmy a jsme lokální česká nezávislá kancelář. V České republice je na velikost našeho trhu relativně hodně poboček mezinárodních kanceláří. Vedle toho na celém světě zejména v EU, UK, USA existují zahraniční advokátní kanceláře, které nemají v České republice svou pobočku, a to je pro nás jeden z hlavních zdrojů práce pro zahraniční klienty. Špičková londýnská kancelář se zpravidla neobrací na českou pobočku svojí mezinárodní konkurence, ale hledá nezávislou lokální firmu, takže to je pro nás velký trh.
Absolvoval jste kromě Právnické fakulty také mezinárodní program na College of Law of England and Wales a získal International Practice Diploma v oblasti korporačního práva, fúzí & akvizic, kapitálových trhů a úvěrování. Jak vnímáte rozdílnost těch přístupů.
Z hlediska studijního je to tak, že zahraniční školy se mnohem více zaměřují na praktickou stránku práva. Česká Právnická fakulta poskytuje vynikající teoreticko právní základ studentům včetně vynikající znalosti právních předpisů. Já jsem absolvoval v roce 1995 a od té doby právnické fakulty v Čechách urazily kus cesty, ale zahraniční školy se mnohem více věnují praktickým aspektům právě díky tomu, že v Americe i v Anglii hodně funguje takzvaný precedentní systém. Dnes i tam existuje celá řada kodifikací zejména v oblasti občanského a obchodního práva, což je obdoba evropského stylu, ale významnou roli tam hraje právě to soudcovské právo. Tradičně výuka na právnických fakultách anglosaského práva vychází z toho, že se studují rozsudky, které se analyzují a rozsudek je vlastně tím nejlepším studijním příkladem, na kterém pochopíte, jak právo funguje a jak je interpretováno. A když se studuje oblast projektového financování, tak se zase studuje na zcela konkrétních příkladech. Například, jak to vypadá, když se stavěl obrovský tunel pod kanálem La Manche, nebo když se stavěl systém tunelů v Bostonu a podobně
S tím souvisí také postgraduální studium na Suffolk University Law School v Bostonu, kde jste získal titul LL.M. z amerického a mezinárodního obchodního práva.
Studia na zahraničních fakultách a zejména ta postgraduální, jak jsem už říkal, jsou mnohem víc prakticky zaměřená, a to je ten největší rozdíl. A důvod, proč jsem se snažil studovat v zahraničí, není ani tak v tom, že bych měl ambici poskytovat právní služby podle amerického nebo anglického práva, ale zejména v tom, že většina obchodních transakcí dneska vychází právě z těchto standardů. Navíc, když pracujete pro anglické nebo americké klienty v Čechách, tak oni vám kladou otázky, tak aby pochopili případná právní specifika naší úpravy proti tomu, na co jsou zvyklí. Takže zpravidla odpovídáme na dotazy anglických nebo amerických právníků na to, jakým způsobem je řešena nějaká problematika. Oni dotazy pokládají podle toho, jak tu problematiku chápou u nich, a pokud jejich právo alespoň základním způsobem neznáte, tak nemůžete rozumět tomu, na co se vás ptají. To je ten největší důvod proč studovat v zahraničí.
Vaše práce ale nepřináší jen samé výhry a pozitivní emoce. Které momenty bývají nejtěžší? Jak se vám daří?
Nejtěžší je sdělovat klientovi špatné zprávy. Oblast soudních sporů má na rozdíl od transakční praxe, tu nevýhodu, že vždycky někdo musí prohrát. Když v klientské věci neuspějeme, ačkoli uděláme pro úspěch vše, tak to někteří klienti, co jsou přesvědčeni o oprávněnosti svého nároku, považují za nespravedlnost.
Jak se vám daří odbourat stres, co vám pomáhá?
Žádný zázračný recept nemám. Takže tradiční kombinace kvalitně stráveného volného času s rodinou, s přáteli, sport a dobré víno.
Pokud by bylo možné ve vašem oboru něco okamžitě a zásadně změnit. Co by to bylo?
Mávnutím kouzelného proutku bych chtěl změnit efektivitu, nebo alespoň předvídatelnost soudního řízení v České republice. Složité obchodní případy se vlečou léta, mezi jednotlivými soudními jednáními jsou obrovské časové prodlevy a případy se takzvaným ping-pongem pohybují tam a zpět mezi jednotlivými soudními instancemi.
V tomto prostředí je v podstatě nemožné plánovat kapacitu. Příprava na jednání po několika měsících, kdy se nic neděje, je časově neefektivní. Když to srovnáte s mezinárodní arbitráží, nebo soudním řízením ve vyspělých jurisdikcích, tak v zásadě existuje pevný časový harmonogram, který respektuje jak soud, tak strany sporu. Kvalitní příprava řízení před samotným jednáním ve věci. Jedna strana podá žalobu, druhá se ve stanovené lhůtě vyjádří, žalobce podá repliku, ve které reaguje jen na nová tvrzení a důkazy, a žalovaný opět reaguje jen na podání žalobce. Nakonec se nařídí jednání, které trvá třeba celý den, nebo podle potřeby i několik dní za sebou a hotovo. V rozumné lhůtě po jednání vydá soud rozsudek. Takové jednání se dá časově naplánovat i na straně advokáta, a dá se na to vytvořit rozpočet.
Co vás v souvislosti s prací dokáže spolehlivě naštvat?
Nejvíc mě naštve, když výsledek náročné právní práce ztroskotá na nějaké hloupé administrativní chybě. Bohužel soudní proces je vysoce formální záležitost a při velikosti naší praxe je největší výzvou správné nastavení veškerých procesů, lhůt a podobně. Bohužel přes veškerou snahu, investice do IT a neustálé vylepšování pravidel, zůstává ve hře lidský faktor.
Prestiž kanceláře zvyšuje jistě také to, že jste místopředsedou České advokátní komory. Přináší tato vaše role jen pozitiva?
Snažím se vnímat především ta pozitiva, ale občas se dějí samozřejmě i ne příliš příjemné věci. Nedávno zrovna probíhala poněkud nedůstojná mediální debata o nové nájemní smlouvě na prostory advokátní komory. Vždycky se najde nějaká skupina nespokojených advokátů, kteří mají potřebu se kriticky vyjadřovat k činnosti komory. To je samozřejmě naprosto v pořádku. Advokáti mají plné právo být náležitě informováni o hospodaření komory, protože ta hospodaří s jejich prostředky. Jsem ale přesvědčen, že mediální kritice by měla předcházet standardní procedura, zjištění faktů, seznámení se s podklady a případně vyžádání vysvětlení od orgánů komory. Advokáti jsou stavem, který má privilegium stavovské samosprávy a měli bychom si toho vážit. Pro volené členy orgánů komory je urážlivé, pokud jsou na sociálních sítích označeni za papaláše, kteří nevnímají potřeby advokátů. Všichni volení členové orgánů advokátní komory byli do svých funkcí zvoleni samotnými advokáty a vykonávají své funkce jako čestné, bez nároku na odměnu. To je prostě výkon stavovské samosprávy lidmi, kteří mají o advokacii zájem a snaží se advokacii prospívat.
Ale k pozitivům z mého poledu patří zejména to, že se na půdě advokátní komory podařilo odstranit určité napětí mezi tradičními samostatnými advokáty a velkými advokátními kancelářemi. Advokátní komora dnes mnohem lépe vnímá specifika výkonu advokacie ve velkých advokátních kancelářích a zástupci velkých českých i mezinárodních kanceláří se více účastní života advokátní komory. Věřím, že k tomu jsem osobně hodně přispěl právě proto, že jsem zástupcem takové velké advokátní kanceláře a považuji za jednu ze svých primárních rolí prezentovat na půdě advokátní komory pohled a názor někoho z našeho prostředí. Je to důležité zejména proto, že na celou řadu otázek se pohledy advokátů, kteří vykonávají advokacii různým způsobemmohou lišit. A je to převážně o komunikaci, o vysvětlení toho problému a nedochází tam k žádným zcela zásadním rozporům. Jsou tu pochopitelně určité rozdíly v pohledu na otázky typu konfliktu zájmů a podobně, protože každý se na to dívá svým pohledem. Když se budete bavit s advokátem, který dělá trestní právo, nebo s advokátem, který dělá rozvodové právo, tak chápe konflikt zájmů jinak než advokát, co pracuje pro korporátního klienta, kterého financuje banka, s níž advokát pracuje na jiném projektu. Na to jsou sice různé pohledy, ale dá se to vysvětlit a vykomunikovat.
V médiích jste často citován v souvislosti s hromadnými žalobami. Proč jste se soustředil právě na toto téma? A kde vidíte v tomto citlivém tématu ta největší úskalí?
Vychází to z toho, že jsem místopředsedou advokátní komory, který je spoluzodpovědný za oblast legislativy zejména v oblasti civilního práva a tato problematika tam spadá. Musím říct, že v důsledku několika let trvajících diskusí dnes leží v Poslanecké sněmovně návrh zákona o hromadných žalobách, který je výsledkem rozumného kompromisu a je v podobě, kterou bych zjednodušeně označil jako takové nejmenší zlo. Osobně si myslím, že principiálně by hromadné žaloby vůbec neměly být, protože pokud se argumentuje tím, že lidi se dostatečně nesoudí na základě principu takzvané racionální apatie, a tohle je má povzbudit, aby se víc soudili, tak osobně s tímto názorem principiálně nesouhlasím. Myslím, že když jsem jako spotřebitel poškozen zbožím, službou, nebo něčím takovým, tak mám celou řadu jiných než soudních nástrojů, jak se s tím vypořádat včetně toho, že takovouto značku, nebo dodavatele už si nikdy příště nevyberu. Připadá mi to jako nesprávná filozofie zákona, který se snaží motivovat lidi, aby se soudili. Ještě bych snad chápal to, že zákonodárce chce umožnit lidem, aby se mohli soudit nákladově efektivním způsobem, pokud o to stojí. Ale hromadné žaloby počítají také tím, že se budou soudit lidé, kteří o to vůbec nestojí, dokonce aniž by o tom vůbec věděli. Chápu, že v některých případech může být efektivní spojit stejné nároky do jednoho řízení, a tím vlastně ulehčit justici. Ale vytvářet nový byznys pro spekulanty, kteří budou vymýšlet různé virtuální nároky a spoléhat na to, že donutí žalovaného k mimosoudnímu narovnání mi smysl nedává, protože z toho zákazníci zpravidla nic nemají. U hromadných žalob se v podstatě rozhodujete, jestli aplikujete systém opt-in nebo opt-out. V prvním případě se hromadné žaloby účastní jen ten, kdo má zájem. Ten druhý systém má svůj původ v Americe. A ten mi připadá úplně zvrácený a postavený na hlavu, protože říká, že účastníkem žaloby je každý, kdo patří do stejné skupiny, i když neprojeví vůli se toho vůbec účastnit. To povede k tomu, že organizace, které se budou na hromadné žaloby specializovat, vytvoří nový byznys. Může to vést ke zneužití hromadných žalob nikoliv za účelem ochrany zákazníků, ale za účelem vydírání nebo likvidace konkurence. A pokud si někdo dá práci s tím nastudovat si, jak se to osvědčilo v Americe, kde tento systém funguje řadu let, tak zjistí, že tento systém je předmět velké kritiky, protože velice často vlastně mnohem větší benefit z hromadné žaloby mají právě ty organizace, které ty žaloby vedou než případní poškození zákazníci. Souhlasím s tím, že v některých případech mohou být hromadné žaloby zapotřebí, ale je potřeba k tomu přistupovat velice opatrně a konzervativně, aby nedocházelo ke zneužití. Toto riziko zneužití hromadných žalob je obrovské a nikdo si nedovede navíc představit, jak s tím budou naše soudy kapacitně pracovat.
Jak zasáhla pandemie koronaviru do vaší oblasti?
Na nás konkrétně zatím situace sice neměla zásadní negativní ekonomický dopad, ale nelze vyloučit, že nás to zasáhne s určitým zpožděním v důsledku celkového poklesu ekonomiky. Jsou obory, ve kterých již nyní dochází ke zpomalení, minimálně oblast M&A, protože v této chvíli nikdo neví, jaká je skutečná hodnota firem. Některé byznysy jsou dnes extrémně zranitelné. Když si vezmete například takový hotelový byznys, který ze dne na den úplně změnil svou hodnotu. Dalším dopadem je, že soudy, byť fungují, tak celá řada soudů vydala opatření a dochází k odkladům a zpomalení.
Je zajímavé, že se u nás dlouhá léta mluvilo o možnosti využívání home office v advokacii, ale nikdy se to v praxi příliš neuplatnilo. Většina z nás si sice opatřila nákladná zařízení na videokonference, ale popravdě řečeno se to nikdy moc v praxi nepoužívalo. Teď se to hodilo a je dobře, že jsme byli připraveni a zvykli jsme si takto běžně komunikovat. Jednání se tak stávají efektivnější a odbourá se řada časově náročných cest. Navíc se ukázalo, že skutečně lze do značné míry využívat home office a do budoucna to určitě povede k tomu, že budeme používat mnohem flexibilnější modely práce z domova. Nejde to, ale úplně stoprocentně, protože právo je obor lidské činnosti, ve kterém spolu lidi potřebují komunikovat. A nic nenahradí plně osobní kontakt. U nás se navíc hodně pracuje týmově, protože u mnoha sporů je potřeba odborníky na různé oblasti, a osobní interakce je velmi důležitá.
Kam vás tato situace osobně posunula? Vidíte v tom i nějaká pozitiva?
Splnil jsem jeden starý rest a dodělal jsem si titul JUDr., což bych za normálního provozu asi nezvládl. Takže jsem dopsal svou rigorózní práci a obhájil ji. Jinak si myslím, že to i z hlediska manažerského něco přineslo. Nikdo jsme s ničím takovým nepočítali a do budoucna všichni do svých úvah o hospodaření budeme přidávat jednu kolonku navíc a to je, co když se stane něco podobného.
My jsme měli navíc štěstí v tom, že aniž bychom předvídali takovou krizi, tak jsme dotáhli naše IT do podoby, která ten přechod na home office umožnila velmi snadno. Dnes máme veškeré servery napojené tak, že každý náš člověk se slušným připojením se může dostat ke svému spisu. Naše hlavní servery jsou umístěny v nadstandardně zabezpečeném strategickém místě, odkud se má řídit země v případě závažného ohrožení, takže když máte umístěny servery v takovémto místě, tak máte téměř stoprocentní garanci, že budou fungovat téměř v každé situaci, protože jsou napojené na různé transformační stanice a pokud by byl výpadek elektřiny, tak jsou k dispozici náhradní agregáty, kdyby vypadly agregáty, tak tam jsou baterie, které zajistí chod na několik hodin, a my jsme všichni připojení do tohoto prostoru. My jsme 13. března zavřeli kancelář a 14. už jsme všichni v pohodě pracovali z domova.
To je určitě i velká výhoda i v případě, že mají vaše kolegyně malé děti.
My jsme vždycky nabízeli kolegyním velice flexibilní přístup, když byly na mateřských dovolených s tím, že mají možnost pracovat na část úvazku. To bylo v některých velkých kancelářích dost neobvyklé, že by tam pracoval někdo na částečný úvazek. My tady máme spoustu kolegyň, které jsou vynikající právničky, ale chtějí mít rodinu a my zase nechceme ztratit jejich expertizu. Celá řada kolegyň nám pracuje v tomto flexibilním režimu. Advokacie je obecně obor, ve kterém to jde. O tom největším růstu vaší kariéry se rozhoduje po přibližně třech až pěti letech praxe a pokud by z toho ta žena na dva až tři roky úplně vypadla, tak by to na její kariéru mělo obrovské následky.
A moje zkušenost s kolegyněmi na mateřské je vynikající.
Co máte na své práci nejraději a proč jste se rozhodl zrovna pro tuto profesi?
Právo je velmi často intelektuálně zábavný obor. Baví mě ta kombinace právních, obchodních, byznysových činností. Setkáváte se zpravidla s velmi zajímavými lidmi na straně klientů, inteligentními profesionály, a ať už je to v oblasti transakcí, nebo sporů, tak jde o intelektuální výzvu. Řešení každého právního problému je v podstatě zajímavé. Ten obor je zvláštní jednou věcí, i když veřejností často nebývá vnímán příliš pozitivně, tak je neskutečně lidský. Záleží hodně na tom, jak ten konkrétní soudce posoudí konkrétní situaci. Není to matematická rovnice. Ten obor poskytuje široké pole pro lidský faktor a interpretaci, což je na jednu stranu komplikace, protože se vás klient často ptá, jak to dopadne, a to se v našem oboru nikdy nedá přesně určit, ale dá se pozitivní výsledek velice výrazně ovlivnit.
Stali jste se v rámci momentální pomoci firmám součástí nějakých projektů na jejich podporu?
Zapojili jsme se například v rámci projektu Hospodářské komory do bezplatného poskytování právních služeb, takové ty horké linky pro podnikatele. Otázky v souvislosti s opatřeními v rámci covidu. Také bych rád zmínil ocenění PRO BONO za projekt UNIque Law. Odpovědný přístup firem je dnes více než jindy důležitý a PRK Partners se od samého začátku pandemie koronaviru na jaře 2020 zapojila do bezplatné pomoci našim klientům i dalším subjektům našeho hospodářství, a to prostřednictvím našeho webu a adresných rozesílek a prostřednictvím pro bono právního poradenství právě pro Hospodářskou komoru.
Dochází často ke spolupráci mezi advokátními kancelářemi v souvislosti s komerčními zakázkami?
Ano, u některých typů zakázek se stává, že se kanceláře takzvaně týmují. Často se například obchodní právo může prolnout s trestním právem, a my například máme exkluzivní spolupráci s kanceláří Gřivna.
Podle jakého klíče si vybíráte nové kolegy do týmu?
Přijímací řízení má několik kol. V první řadě jsou stanovené nějaké základní požadavky na vzdělání a jazykové dovednosti. Dále děláme v rámci pohovoru poměrně náročné testy včetně testů logického myšlení a právní znalosti a pak je to pohovor s tím konkrétním partnerem, který hledá posilu do svého týmu, protože musí fungovat také nějaká lidská chemie.
Pokud si chcete odpočinout a vyčistit si hlavu. Jde spíše o aktivní způsob, nebo raději strávíte den v županu?
U mě je to jednoznačně sport a dobré víno. Co se týče sportu, tak je to golf, tenis, hokej, v poslední době jachting. Já rozhodně nejsem ten sportovec, který si jde sám zaběhat. Nejsem sportovec samotář. Hokej jsem hrál celé mládí a rád si ještě zahraji v rámci odborářské ligy. Ta nejvyšší úroveň jsou ti, co nedávno skončili kariéru, a ta nejnižší jsou kluci, co se naučili hrát hokej na rybníce. Problém ale je, že není dost ledových ploch a na led se dostávám občas až pozdě večer.
A co se týče dobrého vína, tak máte nějaké konkrétní preference?
Co se týče vína, tak se snažím vzdělávat a mám rád ochutnávky i povedené párování s dobrými jídly. S tím souvisí i cestování, a co mě baví hodně, tak to jsou návštěvy vinařství například v Itálii a ve Francii.
Slyšela jsem o vás, že máte kapitánské zkoušky. Jak vypadá váš den na jachtě? Podnikáte plavby častěji s přáteli, nebo s rodinou?
Vyrážím s přáteli i s rodinou, ale to jsou dvě rozdílné kategorie. S přáteli jezdíme tradičně na Regatu, což jsou amatérské závody na plachetnici, kde máte kapitána, který to na rozdíl ode mne opravdu umí, a my jsme tam jako posádka, která váže ta lana, jak kapitán řekne. A kapitánské zkoušky mám především proto, že když chci vyrazit se ženou a dětmi, tak si mohu loď půjčit. Je hlavně o rekreačním cestování po hezkých místech, kde má loď jednu obrovskou výhodu – na většinu míst se dostanete právě pouze na lodi, jinak se na ta místa po souši nemáte šanci dostat. Ideální cestování na lodi s rodinou pro mne znamená, že strávíme týden na řeckých ostrovech, kde kotvíme v zátokách a je tam minimální množství lidí, užíváme si krásné pláže. Rozhodně ale moje zkušenosti s jachtingem nejsou takové, abych si troufal na něco víc než jezdit takto mezi ostrovy.
Jak nejčastěji trávíte čas s dětmi?
Já mám čtyři děti, a i když trávíme dovolené často společně, tak jsou mezi nimi velké věkové rozdíly, takže s nejstarší dvacetiletou dcerou například hrajeme golf, a s tím nejmladším dvouletým jezdíme na kole, kopeme si s míčem.
Kdybyste měl vybrat jedno životní moudro, kterým se řídíte…
Kdysi dávno jsem od svých kamarádů dostal narozeninové přání s citátem, které mi utkvělo
v paměti dodnes: „Bože, dej mi vytrvalost, abych překonal věci, které změnit nemohu, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu, dej mi moudrost, abych tyto věci dokázal rozlišit.“
Aischylos (525 př. n. l.)
Tam je, myslím, řečeno vše.
JUDr. Robert Němec, LLM
Robert Němec je partnerem PRK Partners se specializací na soudní spory a arbitráže, zejména v oblasti bankovnictví, fúzí a akvizic, nekalé soutěže, insolvenčního řízení a restrukturalizace.
Robert je advokátem a místopředsedou České advokátní komory. Dále je rozhodcem Burzovního rozhodčího soudu při Burze cenných papírů Praha a Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky a nově též rozhodcem Vídeňského mezinárodního rozhodčího centra (VIAC). Je také členem International Bar Association.
Text: Kateřina Černá, foto: Jan Faukner