Česko má mezi zeměmi Evropské unie jednu z největších vězeňských populací: 180 vězňů na 100 000 obyvatel. Vysoký počet vězňů ale nemá primárně proto, že by do vězení přicházelo mnoho pachatelů, ale protože čeští vězni tráví ve vězení dlouhou dobu. Jednou z příčin jsou vysoké trestní sazby a zejména jejich dolní hranice. Nepřiměřeně vysoké jsou zejména tzv. speciální trestní sazby pro recidivisty. Příkladem je opakovaný podvod: Pokud se dopustíte podvodu do tří let od potrestání, tak je vám ukládán trest ve výměře 0,5 až 3 roky namísto běžné sazby 0 až 2 roky. Takových speciálních trestních sazeb pro recidivisty máme 38.
Speciální trestní sazby pro recidivisty jsou nevhodné zejména proto, že principem moderního trestního práva je trestat primárně za trestný čin a nikoli za to, jaký život pachatel vedl. Byť je na místě recidivisty trestat o něco přísněji, stanovovat speciální trestní sazby pro recidivisty není ani spravedlivé, ani efektivní: Např. krádež není typově závažnější, protože se jí dopustil recidivista, a stráví-li oběť osm týdnů na nemocenské, není pro ni zásadní, zda ji napadl recidivista či nikoli.
I bez speciálních trestních sazeb pro recidivisty trestní právo poskytuje dostatek možností k přísnějšímu trestání recidivistů. Pokud bychom zrušili speciální trestní sazby pro recidivisty, soudy by ročně uložily o 1850 let nepodmíněných trestů odnětí svobody méně (a to jen u čtyřech nejčastějších skupin trestných činů). Největší vliv by mělo zrušení speciální skutkové podstaty u krádeží, za které by bylo ročně uloženo o 1250 let nepodmíněných trestů odnětí svobody méně. Zrušením těchto speciálních trestních sazeb by stát snížil vězeňskou populaci přibližně o desetinu a ročně by tím ušetřil zhruba jednu miliardu korun.
Zvláštním případem speciální úpravy pro recidivisty je opakovaná krádež, u které není třeba způsobit žádnou škodu, aby se stala trestným činem, v důsledku čehož jsou stíhána zcela bagatelní jednání. Minimálně několik stovek lidí je ročně odsuzováno za krádeže se škodou do 1000 Kč, přičemž se často jedná o naprosté maličkosti typu krádeže několika housek. Nastavení minimální hranice i u opakované krádeže (např. 1000 Kč) by zamezilo přílišnému rozpínání trestní represe a ušetřilo by desítky milionů korun ročně.
Obě změny jsou administrativně lehce proveditelné, spočívají pouze ve velmi jednoduchých úpravách trestního zákoníku. Zároveň vedou ke spravedlivějšímu trestání v Česku a mohou českému trestnímu systému ušetřit velmi významné prostředky.
Problému speciálních trestních sazeb se blíže věnuje studie Legal Data Hubu, projektu Právnické fakulty Univerzity Karlovy: Drápal, Jakub: Speciální skutkové podstaty pro recidivisty: Nepromyšlené a škodlivé, studie Legal Data Hub 1/2022.
Kompletní studii naleznete zde a další informace k projektu Legal Data Hub zde.