Analýza Jiřího Matznera – Problematiku elektronických podpisů upravuje zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen „eIDAS“). Podle něj jsou za elektronický podpis považována „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Prostý elektronický podpis tuto definici dnes již naplňuje, což kvituje i odborná veřejnost. Aktuální soudní praxe nižších soudních instancí si však tento přístup ještě zcela neosvojila a bude tedy záviset, jak se k věci postaví vyšší soudní instance, v čele s Nejvyšším soudem ČR. Na to si ovšem budeme muset ještě nějakou dobu počkat.
Charakteristika „prostého“ elektronického podpisu
Prostý elektronický podpis se v dnešní době již staví na roveň podpisu vlastnoručnímu. Jedná se o ten nejzákladnější typ elektronického podpisu, který je pro uzavírání smluv v běžném obchodním styku i nepraktičtější. Prostý elektronický podpis totiž nevyžaduje žádný kvalifikovaný prostředek pro vytváření elektronických podpisů nebo kvalifikovaný certifikát, vydaný prověřenou certifikační autoritou (např. Českou poštou), což podepisování činí velmi jednoduchým. V praxi totiž může být tvořen např. napsáním jména v e-mailu, kdy jméno na závěr e-mailu je považováno za podpis, nebo třeba napsáním jména v elektronickém dokumentu, zadáním určitého PIN kódu nebo obdobného unikátního kódu do elektronické aplikace, stisknutím elektronického tlačítka „podepsat“ ve spojení s vhodnými prostředky určujícími osobu jednajícího atp.
Vedle definice elektronického podpisu stanovené v nařízení eIDAS však musí prostý elektronický podpis splňovat také požadavky občanského zákoníku, kladené na písemnost právního jednání. Podle jeho paragrafu 561 odst. 1 se totiž „k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“. Dálepodle paragrafu 562 odst. 1 občanského zákoníku je „písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby“. Největší slabinou prostého elektronického podpisu je nutnost prokázat splnění zákonné podmínky na určení jednající osoby, což může zejména v případě soudního sporu být značně obtížné.
