Advokacie a právo pohledem Jana Januše – Bývalý šéf White & Case Petr Pánek zamířil do týmu nového prezidenta Petra Pavla. DLA Piper získává body mezi studenty svými udržitelnými dárkovými předměty, nově zkouší zaujmout i gymnazisty. Příští čtvrtek si pak připomeneme 10 let od úmrtí profesora Františka Zoulíka, akademika a advokáta, který by zároveň v květnu oslavil 90. narozeniny, a to i Memoriálem Františka Zoulíka na pražské Právnické fakultě.
„Petr Pánek s sebou do týmu přináší roky zkušeností z mezinárodní advokacie a schopnost řešit složité právní otázky. Věřím, že nám jako právní poradce pomůže obnovit důvěru k prezidentskému úřadu a vytvořit transparentní kancelář, kde je na prvním místě zájem občanů,“ uvedl na Twitteru prezident Petr Pavel. Vzhledem k Pánkovu naturelu a nehranému důrazu na hodnoty demokracie a právního státu je to krok nepřekvapivý, ale přesto obdivuhodný. Na Linked-In totiž napsal: „Je mi ctí, že mohu uplatnit své celoživotní pracovní zkušenosti ve prospěch Kanceláře prezidenta republiky. Po dobu, kdy budu poskytovat tyto služby, nebudu advokátem White & Case a související agendu přebírají mí skvělí kolegové. Chtěl bych jim tímto poděkovat. Jsem si jist, že moje klientela bude v těch nejlepších rukou.“ Pánek se tak minimálně dočasně zcela automaticky vzdal svého jistě skvěle fungujícího byznysu a oproti odměně, na níž může dosáhnout v kanceláři prezidenta, i značného výdělku. V jeho případě jde o skutečnou službu České republice, z níž budeme těžit všichni.
Pánkovo angažmá je každopádně skvělou vizitkou pro pražskou White & Case v rámci její mezinárodní sítě. Stejně jako marketingové nápady pražské DLA Piper, které inspirují další její kanceláře, a to včetně Londýna. DLA, o jejíž místní marketing a business development se stará Petr Dudycha, loni, stejně jako letos, zaujala studenty udržitelnými dárky, které rozdávala na tradičním Job Fairu – šlo například o papírek s QR kódem namísto běžné brožury nebo o tužku, které jde následně zasadit do hlíny a něco z nich vypěstovat a to něco zapadne do přírodního koloběhu. Nápad vyšel z České republiky, začínají ho využívat také kanceláře DLA v dalších zemích. Tento týden se pak pražská pobočka pustila do dalšího pilotního projektu: ve svém sídle přivítala studenty jednoho jihočeského gymnázia a ukázala jim, jak to vlastně v advokátní kanceláři funguje a že práce v ní může být docela dobrý profesní cíl.
Františka Zoulíka patrně ještě většina nyní aktivních právníků v nějaké pozici zažila a možná si v době, kdy jim – respektive nám – třeba přednášel, ani naplno a v plné šíři neuvědomovala jeho význam. Je tak skvělé, že jeho osobnost připomene 23. března zmíněný Memoriál, na kterém například další procesualistická legenda, profesorka Alena Winterová, vystoupí s příspěvkem Vzpomínky na prof. Zoulíka, stejně jako to, že je u této příležitosti publikován podrobnější Zoulíkův medailon, ve kterém mimo jiné čteme:
„Prof. Zoulík absolvoval PF UK v Praze, po níž působil v letech 1956 až 1963 jako soudce, a to na všech stupních soudní soustavy (vč. Nejvyššího soudu). Následně se věnoval legislativě, nejdříve na Ministerstvu spravedlnosti, později ve funkci pověřeného ředitele Právnického ústavu Ministerstva spravedlnosti. Normalizace v 70. letech pro něj znamenala nejen zákaz odborně publikovat, ale i odchod do podnikové sféry.
Po listopadu 1989 se stal učitelem na své alma mater, postupně se habilitoval v oboru občanského práva a následně byl jmenován profesorem a členem vědecké rady fakulty. Vedle vysokoškolského pedagogického působení významně ovlivnil při svém působení v legislativě Ministerstva spravedlnosti ČR podobu koncepce soudnictví v nové České republice a je rovněž autorem dalších zákonů z oblasti civilního práva. Jeho legislativní přínos lze konečně nalézt i v nové Ústavě České republiky, kde jako člen odborné komise pro její přípravu formuloval články o moci soudní. Zásadní legislativní přínos prof. Zoulíka je pak spojen s autorstvím zákona o konkursu a vyrovnání a podílem na přijetí nové insolvenční právní úpravy.
Prof. Zoulík vedle akademické sféry působil rovněž v advokacii, nejen jako advokát, ale i jako člen redakční rady Bulletinu advokacie, do něhož pravidelně přispíval odbornými články z oblasti civilního práva i procesu.
Významný, byť v konečném důsledku ne úspěšným, pokusem v oblasti civilní legislativy, byl jeho počin v podobě přípravy rekodifikace civilního práva za působení na MS ČR; koncepce nového občanského zákoníku byla sice zveřejněna v roce 1996, ale nakonec nebyla přijata.
Vedle působení na PF UK se prof. Zoulík podílel na výuce na Vysoké škole ekonomické, po založení soukromé vysoké školy CEVRO Institut na založení její Katedry soukromého práva.“