V neděli 19. května nad ránem zemřel Pavel Smutný, spoluzakladatel advokátní kanceláře Portos a president Bohemian Heritage Fund a Česko-izraelské smíšené obchodní komory. Toto pondělí proběhl za hojné účasti smutečních hostů, mezi nimiž byl i bývalý prezident Miloše Zeman, v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově jeho pohřeb, celebrovaný Dominikem kardinálem Dukou. Po obřadu coby vzpomínka na Pavla Smutného posloužila zájemcům i kniha Stovka za šedesát, do níž jsem ve spolupráci s Jakubem Skřejpkem pořizoval před necelými pěti lety rozhovory u příležitosti 60. narozenin Pavla Smutného. Dovolím si z ní tak vybrat několik pasáží k jeho připomenutí. S Pavlem Smutným jsem měl možnost pořizovat rozhovory poměrně často, nějakou dobu jsem pro něj a pro jeho kancelář také pracoval. I když se naše cesty rozešly a v některých věcech jsme spolu nesouhlasili, vždy s ním stálo za to mluvit a přemýšlet o tom, co říká.
S Pavlem Smutným v knize řešíme, že jeho životem procházely osudové devítky. Narodil se v roce 1959 a sám říkal, že jeho dětství skončilo s nástupem normalizace, řekněme tedy v roce 1969. „Až mě jímá bázeň. Opravdu jsem byl odsouzen prožívat devítky a byly to markantní roky. Projevovaly se jako zlomová léta. Prvních deset let jsem nepřerušeně strávil v Hradci Králové a nejbližším prostředí naší rodiny, tedy ještě na chalupě na Deštné v Orlických horách a v Podhradí nad Dyjí, kam jsme začali jezdit v roce 1965 na letní byt,“ reagoval Pavel Smutný, jehož v té době vychovávala spolu s maminkou, filozofkou Jiřinou Smutnou, babička Marie. „Tyto ženy byly moje víly a naučily mě všem podstatným věcem. Především velikému respektu k literatuře a umění a tomu, že člověk musí prožívat prožívat úžasné věci a může při tom sedět doma na dvorku.“
Zásadní byl pro Pavla Smutného samozřejmě rok 1989, po němž začal ve svobodné zemi s Jaromírem Císařem a záhy i emeritním rektorem Univerzity Karlovy Zdeňkem Českou budovat vlastní advokátní kancelář, která v současnosti nese název Portos a patří k těm největším na trhu. Nelze ale opomenout ani Smutného počínání v 80. letech, kdy vedl na Univerzitě Karlově Svaz socialistické mládeže, a to vzhledem ke svému přirozenému lídrovství, jak na pohřbu připomněl i Jaromír Císař. „Narodil jsem se s tím. Byl jsem předsedou třídy, pořád jsem se prosazoval. Byl jsem výrazný typ, blonďák, nestyděl jsem se mluvit na veřejnosti,“ říkal sám Smutný pro knihu Stovka za šedesát. „Byl jsem orientovaný na Západ, ale uvědomoval jsem si realitu, v níž žijeme,“ zaznělo od něj mimo jiné.
V té době na něj vedla svazek Státní bezpečnost. Že by s ní spolupracoval, ale vždy odmítal. I o související minulosti se mnou Pavel Smutný mluvil, a to v roce 2019 v „předvečer“ 28. října, kdy měl dostat od prezidenta státní vyznamenání. „Byl jsem krok od propasti,“ zní část titulku tehdejšího rozhovoru pro INFO.CZ, který myslím stále stojí za přečtení.
Opravdovým zlomem se však stal rok 2009, kdy byl Pavel Smutný zvolený presidentem (a na psaní této funkce se „s“ tvrdošíjně trval) Bohemian Heritage Fund, který spoluzaložil, i Česko-izraelské smíšené obchodní komory. „Také jsem prodělal zhruba třicet milionů na burze. Je to tento koktejl. Byla to ale výzva. V padesáti je člověk na vrcholu, je ještě mladý, ale už zkušený. Česko-izraelská obchodní komora je můj velký projekt a zároveň dnes i můj úděl, podobně BHF. Zatímco v ČISOKu přemýšlíme v nejširším slova smyslu, jak dotovat českou společnost izraelskou zkušeností, v BHF všem zvedáme hlavu a říkáme, že patří ke špičce kulturních národů světa. Osobní ekonomická katastrofa se tak projevila jako silně motivační. Skoro jsem se už tehdy chystal být rentiérem. Všechno by to bylo úplně jinde. Když to řeknu naplno, Bůh ukradl prachy, aby mě zachránil.“
Kancelář Císař, Češka, Smutný, dnes přejmenovaná – po loňském úmrtí profesora Češky právě na popud Pavla Smutného – vyrostla od té doby do gigantických rozměrů a v tržbách zhruba do půlmiliardového projektu. Silně se etablovaly BHF i ČISOK. I Pavel Smutný jako by v posledních letech našel klid a nemusel si už nic dokazovat. Opustil nás nečekaně, po deset měsíců trvajícím onkologickém onemocnění, které u něj propuklo s neobvyklou silou.
Kancelář Portos a v ní pracující lidé byli pro Pavla Smutného rodinou. Upřímnou soustrast vám všem, nezapomeneme.