Advokacie a právo pohledem Jana Januše – Nejvyšší soud vydal speciální číslo časopisu Aequitas, který věnoval vzpomínce na svého předčasně zesnulého tiskového mluvčího Petra Tomíčka. Pracovním i osobním ohlédnutím za tímto velkým profesionálem přispěli například současný a minulý předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy a Pavel Šámal, jeho místopředseda Petr Šuk, předseda jeho trestního kolegia František Púry, tiskový mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství Petr Malý nebo šéfredaktorka serveru Česká justice Eva Paseková. I mě Nejvyšší soud oslovil, abych na Petra zavzpomínal, což jsem samozřejmě udělal a dovoluji si tak tento sloupek – na památku a počest Petra – zcela výjimečně učinit monotematickým a také na tomto místě svůj text zveřejnit.
„Petr Tomíček pro mě nebyl „pouhým“ tiskovým mluvčím Nejvyššího soudu, ale jeho výrazným představitelem a svým způsobem i dobrou duší této instituce. Obdivuhodným a nenásilným způsobem překračoval svou formální roli, když vyjadřoval podporu mé práci a mému psaní o právu a justici (i když dodával, že s vyzněním některých textů nemusí Nejvyšší soud souhlasit) nebo když se doptával na mé přehledy právního dění, z nichž, jak říkával, sám čerpal. Také občas na oficiálním twitterovém účtu Nejvyššího soudu retweetoval odkazy na některé z mých článků, u nichž bych to snad ani nečekal.
Sehrál rovněž zásadní roli při jedné z největších poct, jíž se mi během mé profesní kariéry dostalo. Spolu s tehdejšími „šéfy“ Nejvyššího soudu mi nabídl moderování jednoho bloku mezinárodní konference Efektivita a kvalita českého soudnictví: hodnocení a perspektivy, kterou uspořádal v Senátu jeho Ústavně-právní výbor ve spolupráci právě s Nejvyšším soudem.
Petr Tomíček nastoupil na Nejvyšší soud v době, kdy jsem s tiskovým mluvčím příliš nekomunikoval. Měl jsem totiž nastavené přímé vztahy jak s jeho předsedou Pavlem Šámalem, tak s místopředsedou Romanem Fialou. Petr přesto do mé práce zcela přirozeně vstoupil. Najednou jsem ho potřeboval a chtěl jsem s ním komunikovat, rozuměli jsme si. A tak jsem při žádné své návštěvě Nejvyššího soudu nezapomněl zajít do jeho kanceláře. Každoročně jsem se těšil, že to bude právě on, kdo mi věnuje aktuální ročenku Nejvyššího soudu, aby mě na začátku roku 2019 překvapil výpravnou publikací Nejvyšší soud – The Supreme Court, u níž váhal, zda mi ji má podepsat, protože byl „jen“ jejím editorem.
V poslední době už píšu o justici méně, a tak ani naše kontakty s Petrem bohužel nebyly tak časté. Začátkem roku jsem si ale říkal, že musím být v tomto aktivnější a začít se současnou prací Nejvyššího soudu – ve spolupráci s Petrem – více zabývat. Nenapadlo mě, že už to nemusím stihnout. Když jsem na internetu objevil zprávu o jeho náhlém úmrtí, byl jsem v šoku a nesmírně mě to zasáhlo.
Petře, Tvého předčasného odchodu je mi moc líto a nikdy nezapomenu na to, jak se dá práce tiskového mluvčího také dělat. Moc Ti za všechno děkuji. Čest Tvojí památce.“