Nejen o cestování, ale také o tom, jakým je vlastně šéfem pro svůj tým a jak se dostat na seznam kouzelných míst, jsme si povídali s Petrem Kotíkem, který stojí za projektem Amazing Places.
Setkání s Petrem Kotíkem bylo jedno z těch, co vám uvíznou v paměti na dlouhou dobu. Člověk, který svou prací žije, miluje sdílení a dokáže si sám ze sebe občas udělat legraci, je vždy inspirací. Začátky projektu ovšem nebyly tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Od zrodu celého nápadu k fungujícímu byznys modelu vedla cesta spojená s velkým nadšením, které Petr dokázal přenést i na lidi okolo sebe. Díky fanouškům na sociálních sítích si u partnerů projekt Amazing Places postupně vybudoval velkou důvěru a respekt.
Petře, podařilo se vám v průběhu posledních šesti let oslovit svým výběrem kouzelných míst mnoho zapálených cestovatelů i majitelů hotelů, penzionů, chatiček, srubů a všemožných forem stylového ubytování. Prozraďte nám, jak to celé funguje?
Jsme s partnery po celý rok, ve stálém kontaktu. Nefungujeme zdaleka na principu jen tvrdých dat, ale věnujeme energii do mnoha věcí, které mají ve výsledku mnohem širší efekt. Snažíme se například o netradiční prezentaci vybraných míst v médiích, píšeme recenze na sociálních sítích nebo na našem blogu, spolupracujeme se zajímavými osobnostmi, influencery, vytváříme autentický obsah včetně fotek, videí a reportáží, připravujeme také newslettery, odborné semináře a celou řadu dalších věcí.
A jak se dostanu na seznam Amazing Places se svou chatou, nebo rodinným hotelem? Co je těmi určujícími faktory, zda je lokace dostatečně Amazing?
Místo musí být něčím opravdu výjimečné. Jde o souhru mnoha faktorů. Zajímá nás nejen design, ale také kvalita služeb a příběhy lidí, kteří za projekty stojí. Nejde o to, jestli je to luxusní hotel, nebo dům na stromě. Musí mít duši, nějakou přidanou hodnotu. Je pro nás ale určující i stávající počet míst a nechceme překračovat hranici, kterou jsme si stanovili, proto se i často stává, že některou lokaci na nějakou dobu vyřadíme. Nefunguje to tak, že jsou u nás napořád. Dnes už musíme být přísnější. Od počátku je náš projekt hodně osobní, jednoduše se nám to musí líbit a výběr i kritéria jsou převážně subjektivní. Právě tohle, ale lidi baví. Ti, co nás sledují a souzní s námi vědí, že nemáme problém zařadit do výběru klidně chatu bez elektřiny v lesích, nebo uprostřed rybníka, pokud našemu konceptu dává smysl.
Co byste poradil člověku, který má také nápad „na zelené louce“ a váhá, jestli do toho jít?
Jedna věc je vsadit svůj dům a všechno na jednu kartu, a druhá investovat svůj čas – třeba rok nebo dva roky, i za tu cenu, že to nemusí vyjít. Obecně bych ale určitě doporučil jít do toho. Když je váhání příliš dlouhé, začnete hledat různá negativa, a dobrý nápad pak ustupuje pragmatismu a realitě. To je jeden způsob uvažování. A pak je tu ten druhý – jít si za svou představou a snem, a nebát se případného neúspěchu. Když v tom nejsou opravdu velké peníze, člověk nemá co ztratit, a vždycky ho to obohatí, koneckonců i ten neúspěch. Sám jsem měl už tolik nápadů, které jsem se snažil realizovat, a snad dvě třetiny z nich skončily nezdarem. Dnes kroutím hlavou nad tím, jak jsem do toho mohl jít, ale nelituji. Jen bych nechtěl opakovat stejnou chybu.
Jak těžké je vysvětlit provozovatelům ubytování co ještě chybí, aby se do vašeho výběru dostali?
Vůbec není jednoduché je odmítnout, pokud naše kritéria nesplňují. Snažíme se takové místo podpořit, předat jim naše zkušenosti a radíme na čem by měli ještě zapracovat. Píšou nám často sami a my osobně víme, kolik je za tím práce a máme respekt ke každému z nich.
Jak si vybíráte své kolegy do týmu? Když se podívám na vaše složení týmu, letos a vloni, prošlo velkými změnami. Kde je motivace pracovat právě s vámi?
Zdaleka nejsem nejlepší šéf a teamleader, za kterým lidé jdou. Vím to. Ale snažím se být lepší. V hlavě mám tolik nápadů a věcí, které musím/chci svému týmu vysvětlit a přesvědčit jej o jejich smyslu, že je občas těžké mně rozumět a „držet se mnou krok“. Problém je i v čase, notoricky nestíhám. A jestli mám nějaký blízký cíl, tak je zrovna tohle změnit. Někteří kolegové pak tento můj hektičtější způsob komunikace nezvládají. Právem si někdy připadám jako z nové titulní stránky knihy kamaráda a mého vzoru Honzy Vlachynského – „Šéfové jsou kokoti“. Doporučuji přečíst. Každopádně momentálně jsem šťastný, že jsem dokázal přesvědčit několik nových tváří, aby spojily samy sebe s projektem Amazing Places a se mnou. Kromě nezbytných profesních dovedností u nich hledám velkou míru empatie, chuti pracovat, umět správně komunikovat, což se zdá jako samozřejmost, ale není, a v neposlední řadě pomáhat si navzájem. Nehrát si jenom „na vlastním písečku“. Na druhou stranu se snažím jim dát maximální podporu a volnost. Mám takové krédo: „Nemusíš“. Sám si na nic nehraju. Doufám.
Jak se vám daří v dnešní komplikované době vše zvládnout finančně?
Situace pro nikoho není lehká a náš segment společně s gastronomií je zasažen nejcitelněji. Již druhým rokem je členství zpoplatněno, ale když nastala první jarní krize, rozhodli jsme se v Amazing Places odložit veškeré otevřené platby partnerů o několik měsíců. Zároveň byly odpuštěny partnerům na jaře v době nouzového stavu členské poplatky. Držitelům dárkových voucherů jsme prodloužili jejich platnost. Léto, které většina lidí trávila v Čechách, mnoha podnikům pomohlo, ale Praha se ani nestačila nadechnout. Teď jdeme zase do dlouhé mimosezony a dopady bohužel nebudou krátkodobé. Lidé jsou ještě o něco opatrnější a méně utrácejí. Sami hodně v této krizi ztratili. Na druhou stranu věříme, že do budoucna i z těchto důvodů více posílí domácí cestování. Ve srovnání s většinou našich kouzelných míst, která prezentujeme, jsme na tom o něco lépe. Máme radost, že dárkové vouchery, se kterými jsme přišli minulý rok se stávají oblíbeným způsobem, jak potěšit své blízké. Máme takové heslo: „Sbírejte zážitky, ne věci!“ Brzy k nim přibude náš nový rezervační systém, na kterém již rok intenzivně pracujeme. Výrazně urychlí a usnadní možnost zjistit si dostupnost často dlouho dopředu obsazených kouzelných míst.To bude obrovský zlom v celém našem projektu Amazing Places.
Pokud jde o cestování, kam se v této nejisté době chystáte?
S kolegy plánujeme, že bychom zhruba během měsíce objeli všechny partnery. Jsem trochu nervózní z toho, že nevím, jak se bude situace vyvíjet – abychom tam neseděli v roušce pět metrů od sebe. Kromě toho mě láká objevovat místa v sousedních zemích. Vždycky musím zvážit, co si můžu dovolit jak vůči týmu, tak hlavně vůči rodině. Pořád ale platí, že mě cestování ohromně baví.
Text: Kateřina Černá