Miroslav Antl, dlouholetý šéf senátního Ústavně-právního výboru a ještě dříve přísný prokurátor a státní zástupce, buduje od začátku roku trestní úsek v advokátní kanceláři KŠD Legal. Dál ale chce stát jen na té správné straně, hájit gaunery se mu nechce. „Osobně preferuji obhajobu či zastupování poškozených, respektive obětí trestného činu v roli aktivního zmocněnce, který by třeba mohl i shánět důkazy a zaktivizovat orgány činné v přípravném řízením trestním,“ říká Antl v rozhovoru pro Lawyers & Business.
Proč jste si po svém dlouholetém senátorském angažmá vybral při návratu do praxe právě KŠD Legal?
Neúspěch ve volbách mě opravdu zaskočil. A nejen mě, ale celou partu kamarádů, která šla do kampaně se mnou. K vítězství se totiž nepropracujete, když počítáte s prohrou, neb tudy cesta nevede. Už v průběhu druhého kola mi ale přišla SMSka, zda bych nechtěl nastoupit na Policejní akademii, zpátky na katedru trestního práva, kde jsem kdysi přednášel. A krátce poté mě nezávisle na sobě oslovili bratři Šťovíčkové, Petr a Jan, a nabídli mi práci v jejich KŠD Legal. Známe se jako Východočeši a jsme kamarádi, s Honzou jsme začali blíže spolupracovat už v Legislativní radě Českého olympijského výboru, s oběma jsme si většinou neformálně povídali o práci i o životě u piva. Vážím si jich jako excelentních právníků i lidí, jejich nabídka mě proto mile překvapila. Zvažoval jsem, zda bych obě tyto možnosti neskloubil, ale rozhodl jsem se, že bych obojí nestíhal a zvolil jsem návrat do praxe. O dalších variantách, které se začaly nabízet, jsem už nepřemýšlel. A měl jsem hlavní podmínku: zda bychom se mohli vyhnout kauzám, které jsem zpracovával jako státní zástupce, to znamená nejzávažnější násilná a mravnostní trestná činnost a organizovaný drogový zločin. S tím, že osobně preferuji obhajobu či zastupování poškozených, respektive obětí trestného činu v roli aktivního zmocněnce, který by třeba mohl i shánět důkazy a zaktivizovat orgány činné v přípravném řízením trestním. Dostal jsem tedy možnost vybudovat v KŠD trestní úsek, který se bude postupně rozrůstat. Je to pro mě výzva.
Byl jste státním zástupcem, bezpečnostním ředitelem, vysoce postaveným senátorem. Ale vždy jste pracoval s trestními předpisy. Je teď ten váš pohled jiný?
Je. Pokud půjdu k soudu, musím si pohlídat, abych se posadil na správnou procesní stranu (úsměv). Ale už se učím být i advokátem. I když nejraději bych byl zase státním zástupcem a vykonával dozor nad nejzávažnější násilnou trestnou činností. Ale to je nereálné přání, když jsem prošel politickou částí života. Právě proto bych nerad hájil, snad to mohu říct stejně jako ve své knížce, „Gaunery“. Naopak mohu pracovat třeba i na takzvaných domácích zabijačkách, nepromyšlených vraždách v afektu. A také bych se rád věnoval třeba případům spojeným s nutnou obranou. Byť jsem byl považován za přísného státního zástupce, měl jsem snad nejvíce kauz posouzených jako nutnou obranu. Drtivá většina mých případů je ale nyní spojená s ekonomikou.
Tedy compliance a trestní odpovědnost právnických osob?
Určitě a předpokládám, že s nimi budu přicházet do styku ještě více. A tam se mi hodí právě má zkušenost bezpečnostní ředitele, zejména v oblasti IT problematiky. Jak jsem říkal, srdcem jsem prokurátor, a proto mne zajímají i stanoviska Nejvyššího státního zastupitelství, včetně toho z listopadu loňského roku, týkajícího se právě aplikace § 8 odst. 5 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Využiji teď všechny své dosavadní pohledy, včetně poslanecké novely tohoto ustanovení autorů Marie Benešové, Jana Chvojky aj. o možností vyvinění právnických osob, s níž jsem jako senátor nesouhlasil. Ozývá se nám teď stále více subjektů, které s námi chtějí zpočátku konzultovat a poté nás i zapojit.
Celý rozhovor si můžete přečíst v Lawyers & Business č. 5/2021. Elektronické vydání květnového čísla Lawyers & Business můžete zakoupit na Alza.cz.
Foto: Daniel Hromada