Boháč: Konec memorování, i toho chci na fakultě dosáhnout

|

Právnickou fakultu Univerzity Karlovy vede od února nový děkan, profesor Radim Boháč. „Náš současný studijní program se dá popsat heslem nejen teoretické znalosti, ale také praktické dovednosti,“ říká v našem rozhovoru. „Že není na fakultě dost praxe je totiž takový zakořeněný mýtus, který už ale nějakou dobu neplatí. Stejně jako to, že se v Praze nemusí do té školy chodit, pracuje se tam v advokátkách a naučíte se jen na zkoušky.“

Vaše vize fungování Právnické fakulty UK jsou poměrně jasné z materiálů, které jste zveřejnil při své  děkanské kandidatuře. Ale teď, jako nový děkan, jaké máte s fakultou záměry? A jak by ideálně měla vypadat za čtyři roky, až tento váš mandát skončí?

Máte pravdu, mé programové prohlášení, pokud to tak mohu říci, je stále dostupné na webu dekanem.radimbohac.cz. Do mého programu se promítlo deset základních východisek. Je těžké říct, že jedno je důležitější než ostatní. Ale jak to vidím teď, po několika týdnech ve funkci, existují témata, která bych chtěl více akcentovat už nyní, na začátku svého funkčního období. Ať již jde o podobu státní zkoušky, což bylo téma, které velmi rezonovalo v kampani, nebo o personální situaci a spravedlivé odměňování zaměstnanců, i když to bude extrémně složité. Pořád se totiž nacházíme v rozpočtovém provizoriu a vzhledem k vnější situaci není příliš pravděpodobné, že by k nám přitekly nějaké další peněžní prostředky. Bude tak nutné hledat vnitřní rezervy. Tedy najít na navýšení mezd a odměn vnitřní zdroje. Mohl bych ale pokračovat, musíme třeba připravit organizační řád nebo kariérní řád, těch důležitých témat je strašně moc. A do toho přišla válka na Ukrajině, kdy musíme řešit i témata, se kterými jsme nepočítali. 

Teď jsem řekl „co“, důraz bych ale chtěl také klást na „jak“. Chci komunikovat s lidmi a být děkanem na sto procent. Jestli se mi to daří, musí potvrdit jiní, ale já to tak subjektivně vnímám, snažím se výkonu funkce dát maximum. A když jste se ptal, jak by měla fakulta vypadat za čtyři roky, odpověď se dá vtělit do sousloví moderní právnická fakulta pro 21. století. Bývalý pan děkan Kuklík učinil hodně, aby se fakulta tímto směrem posunula a já bych na to chtěl navázat. Tedy v tomto trendu pokračovat a případně jej ještě akcelerovat.

Myslím, že profesor Kuklík by rád modernizoval i rychleji, ale narážel na velkou konzervativnost zdejšího prostředí…

Jsem si vědom toho, jak je vysokoškolské prostředí specifické. Děkan je první mezi rovnými. Funguje společně s akademickým senátem, vědeckou radou a vedoucími kateder a ostatních pracovišť. Při přijímání řešení vede dialog. Prosadit svůj záměr je zkrátka složitější než třeba v akciové společnosti. O své představě musím přesvědčit i ty ostatní,  zejména členy akademického senátu, kteří musí schválit mé záměry. Ale byl jsem zvolený s určitým programem a doufám, že by tedy měla být většinová shoda na jeho realizaci. Senát si mohl vybrat mezi čtyřmi kandidáty a mezi čtyřmi programy, což velmi oceňuji.

Bylo pro vás obtížné kandidovat proti Markovi Antošovi? Protože předpokládám, že k sobě máte dost blízko, máte podobné názory… Ostatně je to teď i váš první proděkan…

To je od vás velmi dobrá otázka, na níž je ale velmi složitá odpověď (smích). Mám-li být upřímný, byl bych raději, kdyby tomu tak nebylo a kdybychom proti sobě nekandidovali. Kdybychom spíš kandidovali spolu, jako tandem. Na druhou stranu, když se na to dívám zpětně, hodně nás to obohatilo, i ten názorový diskurz. Není to tak, že Boháč a Antoš jedno jsou. Máme i odlišné názory, právě třeba na státní závěrečné zkoušky. Marek je chtěl zrušit, já jsem navrhoval písemné. Ale když bych vzal všechny čtyři kandidáty, opravdu k sobě máme názorově nejblíže a jsem rád, že přijal mou nabídku stát se statutárním proděkanem. O jeho názory a o spolupráci s ním velmi stojím. 

Začněme zkouškami a tím, co plánujete. Kdybychom to měli říct jedním slovem, byla by to objektivita? Chtěl byste dosáhnout jejich větší objektivity?

Řekl bych raději dvě slova, a to je konec memorování. Nechci, aby studenti uměli nazpaměť určité paragrafy, v praxi si je stejně najdou. Ale je nutné znát souvislosti, výklady, vztahy s dalšími ustanoveními. Aby to nebylo tak, že se za 14 dní naučím na zkoušku, to ještě v lepším případě, vytáhnu si otázku, odříkám odpověď a zase to zapomenu. O objektivitu se snažíme dlouhodobě, posouvá se to k lepšímu, ale určitě je ještě na čem pracovat. Zároveň si nemyslím, že by všechny zkoušky měly probíhat písemně, i ústní zkoušky jsou důležité a je tak vhodné obě formy kombinovat.

Celý text si můžete přečíst v Lawyers & Business č. 5/2022. V elektronické verzi jej můžete zakoupit na Alza.cz.

Snímek-obrazovky-2022-04-28-v-20.57.00
Předchozí

Lawyers & Business vyhlásí Advokátní kanceláře roku

Krausová o čipech v mozku, Porkert v DLA a Cena Arnošta Lustiga

Další