Ještě vloni chodily věřitelce Anetě na účet dva tisíce korun měsíčně. Letos už to nejsou ani dvě stovky. Srážky ze mzdy její bývalé kolegyně, které kdysi půjčila peníze, neustále klesají. Dlužnice vydělává pořád stejně. Stát jí ale nechává více peněz jako nezabavitelné minimum. Aneta je nyní v situaci, kdy potřebuje peníze víc než kdy dřív. Podobně jako řada ostatních věřitelů, na které dopadá inflace.
„Kolegyni jsem půjčila 30 tisíc, protože potřebovala opravit auto. Nevrátila mi je a navíc mi nezaplatila ani za hlídání dětí, o které jsem se jí starala jako chůva. Teď jsem dlouhodobě nemocná, obracím každou korunu dvakrát a v podstatě neexistuje možnost, abych dostala své peníze zpátky. Ona si přitom žije úplně bez starostí,” vypověděla 26letá Aneta z Prahy.
„Srážky ze mzdy dlužníků klesly na historické minimum. Nejvíc na to doplácejí drobní věřitelé, jako jsou pronajímatelé bytů, matky samoživitelky, oběti trestných činů nebo malí a střední podnikatelé. Podle průzkumu České asociace věřitelů přestaly srážky fungovat v 52 procentech řízení,” uvádí Petra Kolářová z této názorové platformy.
Problém se netýká jen exekucí, ale i insolvencí. Dokumentují to data analytické společnosti Rekenber a Bohdana Hemžala: „V insolvenci, kde se před pěti lety dařilo měsíčně srážet dlužníkovi skoro šest tisíc, je nyní srážka o dvě třetiny nižší a dosahuje úrovně minimální možné splátky. Plošně to dopadá na celé spektrum věřitelů, a to i na ty nedobrovolné, jako jsou SVJ nebo bytová družstva.”
Nezabavitelná částka v posledních dvou letech enormně vzrostla. Vypočítává se totiž z tzv. normativních nákladů na bydlení, o jejich zvýšení rozhoduje vláda. „Dlužníkům tak sice zůstává víc peněz, ale výhodné to pro ně být nemusí. Když se totiž nedaří umořit pohledávku srážkami z příjmu, přistoupí exekutor k daleko invazivnějším způsobům, včetně zabavování movitých věcí nebo postihu nemovitostí,” varuje Zuzana Liškařová z advokátní kanceláře Arrows.
Česká asociace věřitelů na základě požadavků lidí, kteří se na ni obracejí např. formou bezplatné poradny, doporučuje, aby se chyba v systému srážek upravila. Vhodným řešením může být stanovení výše srážky procentem z celkového příjmu dlužníka. Variantou je i stanovení minimální výše srážky, která by byla pro dlužníky únosná a současně motivační – tj. 1750 korun, což je na úrovni 10 procent minimální mzdy.
„Nevyhneme se ani debatě o tom, jaké pohledávky se mají uspokojovat jako první. Přednostně by se jistě mělo srážet na výživné nebo na odškodnění pro oběti trestných činů. Absolutně ale nevidím důvod pro to, aby mezi prioritní patřily pohledávky státu – třeba daně nebo sociální pojištění. Moderní stát by měl hledět především na to, aby dostali zaplaceno ti nejslabší, tedy malí věřitelé. Až poté by se měly uspokojovat dluhy na nedoplatcích vůči státu,” shrnuje soudní exekutor Jaroslav Kocinec z Exekutorského úřadu Frýdek-Místek.