ESG a náležitá péče v dodavatelském řetězci

|

Analýza Bernharda Hagera – Zkratka ESG se pomalu etabluje ve slovníku českých podnikatelů, byť její konkrétní význam je často nejasný a mylně se předpokládá, že se vztahuje jen na velké podniky a banky. Dalším omylem je představa, že německý zákon o náležité péči v dodavatelském řetězci se uplatňuje jen v Německu. Ve skutečnosti se týká i českých společností, pokud jsou součástí dodavatelského řetězce, který zahrnuje i německé společnosti. 

Neboli ESG a náležitá péče v dodavatelském řetězci: Co znamená a jaký je její význam pro české společnosti?

ESG je zkratka anglických pojmů environment (životní prostředí), social (sociální oblast) a governance (řízení). ESG vychází ze světa financí, který chtěl nabídnout sociální, etické a ekologické financování, a z evropských snah o ochranu životního prostředí (klíčové slovní spojení „Green Deal“), a vyvíjí se do komplexního balíčku předpisů, kterému se už nevyhnou ani malé a střední podniky, zejména proto, že ESG společnosti musí dbát i na to, zda jejich dodavatelé dodržují standardy pro životní prostředí, sociální oblast a oblast správy a řízení/dodržování předpisů.

Pod písmenem „E“ (životní prostředí) se skrývají témata jako: čistá energie, energetická účinnost, e-mobilita, odpadové hospodářství, zachytávání CO2 a obchodování s ním, změna klimatu, udržitelné bankovnictví a finance nebo bezemisní výstavba. V souvislosti s písmenem „S“ (sociální oblast) se hovoří o tématech jako: ochrana zaměstnanců, diverzita a inkluze, zodpovědnost dodavatelského řetězce, ochrana údajů a spotřebitelů. Oblast „G“ (vedení) zahrnuje kromě jiného: složení a odměňování orgánů společností podle kritérií jako je pohlaví, zprávy o udržitelnosti, povinnosti zveřejňování informací, opatření proti korupci, dodržování předpisů o hospodářské soutěži a jiných předpisů, dodržování daňových a sankčních předpisů nebo zelené veřejné zakázky.

Mnozí podnikatelé si kladou otázku, proč by se měli o toto téma zajímat. Odpovědí je, že je to částečně přímo nařízené legislativou nebo to vyžadují zákazníci, a protože existuje skupina, které záleží na dodržování norem ESG: Z pohledu mnohých investorů mají subjekty podnikající v souladu s ESG lepší výsledky a jsou lépe připravené na budoucnost. Banky jsou pod tlakem klientů a investorů, aby při poskytování úvěrů vyžadovaly od dlužníka dodržování standardů ESG. Globální společnosti si mohou před veřejností stále méně dovolit mít ve svém dodavatelském řetězci společnosti, které porušují normy ESG (znečišťování životního prostředí, dětská práce atd.). Zaměstnanci upřednostňují zaměstnavatele, který dodržuje své sociální standardy. Státy používají ESG, aby prosadily všeobecné cíle v oblasti životního prostředí (heslo „Green Deal“), pracovní a sociální oblasti, jakož i v rámci řízení podniků.

Z množství závazných a nezávazných dokumentů je třeba zmínit především tři oblasti: nařízení EU o taxonomii, směrnice EU o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (Corporate Sustainability Reporting Directive – CSRD), a dále již přijaté německé a plánované celoevropské předpisy o dodavatelském řetězci.

Tzv. nařízení EU o taxonomii zavádí společný klasifikační systém pro udržitelné hospodářské činnosti. Ten by měl podnikům a investorům jasně definovat, co jsou udržitelné hospodářské činnosti, a též jim umožnit investovat udržitelným způsobem. Za tím účelem budou účastníci finančního trhu a velké společnosti povinni zveřejňovat „daňově relevantní“ obraty a investice. 

V listopadu 2022 byla přijata směrnice EU o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (Corporate Sustainability Reporting Directive – CSRD), která zpřísnila předchozí předpisy a výrazně rozšířila skupinu společností, které spadají do její působnosti. Povinnost podávat zprávy se od roku 2024 vztahuje na velké společnosti, které jsou kotovanými společnostmi nebo dalšími subjekty veřejného zájmu ve smyslu Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU, s více než 500 zaměstnanci – od roku 2025 na velké společnosti, tj. společnosti, které ke dvěma po sobě následujícím rozhodným dnům splňují dvě z následujících tří kritérií: bilanční suma 20 milionů eur, dosažení čistého obratu více než 40 milionů eur a zaměstnávání více než 250 zaměstnanců. Společnosti ze zemí mimo EU budou povinné podávat zprávy od roku 2028 od obratu 150 milionů euro a obratu 40 milionů euro v EU v případě pobočky v EU.

Zpráva o životním prostředí má obsahovat informace o změně klimatu, znečištění životního prostředí, vodních a mořských zdrojích, biodiverzitě a ekosystémech, a dále o oběhovém hospodářství a zdrojích. Ve zprávě o sociální oblasti se podrobně uvedou údaje o vlastní pracovní síle společnosti, pracovní síle v hodnotovém řetězci, vlivu na místní obyvatelstvo ─ jakož i na spotřebitele a konečné uživatele. V oblasti správy a řízení obsahuje zpráva informace o řízení rizik a vnitřní kontrole, jakož i obchodním chování. Zprávy se zveřejňují.

Mezinárodní dodavatelské řetězce jsou ve středu pozornosti ESG již delší dobu, protože i globální značkové společnosti jsou opakovaně vystavovány kritice, že někteří – často i mimoevropští – subdodavatelé nedodržují environmentální a sociální normy ve svých dodavatelských řetězcích. Německo nechtělo čekat na celoevropské řešení a v roce 2021 přijalo zákon o náležité péči v dodavatelském řetězci (LkSG), který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2023. Zákon se od roku 2023 vztahuje na společnosti s 3000 a více zaměstnanci, od 1. ledna 2024 na společnosti s 1000 a více zaměstnanci a zakotvuje povinnost mateřských a dceřiných společností vykonávat kontroly v dodavatelském řetězci a odpovědnost za porušování práv v oblasti životního prostředí a lidských práv i pro přímé a nepřímé dodavatele. K tomu účelu jsou podnikatelé podle paragrafu 3 LkSG povinni vytvořit systém řízení rizik, definovat interní pravomoci, pravidelně provádět analýzy rizik, vydávat prohlášení o zásadách, stanovit preventivní opatření ve vlastní společnosti a vůči přímým dodavatelům, zavádět nápravná opatření, zavést systém upozorňování na nežádoucí jednání („Whistleblowing“) a vše zdokumentovat a vypracovat zprávu.

Každá společnost se sídlem kdekoliv na světě, která přímo nebo nepřímo dodává zboží německé společnosti podléhající LkSG, musí proto ustanovení LkSG rovněž dodržovat.

I na úrovni Evropské unie existuje návrh směrnice o dodavatelském řetězci, který se v některých bodech liší od německého práva. Směrnice se má vztahovat na společnosti s více než 500 zaměstnanci a obratem v EU vyšším než 150 milionů euro. Ve všeobecně kritizovaných odvětvích textilního průmyslu, lesního hospodářství a zemědělství, potravinářství a nerostných surovin se má směrnice vztahovat na společnosti s více než 250 zaměstnanci a obratem v EU vyšším než 40 milionů euro. Kromě ochrany životního prostředí a pracovních a sociálních práv věnuje směrnice zvláštní pozornost i změně klimatu. Subjekt, který podá zprávu v souladu se směrnicí EU o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, jak je uvedeno výše, nemá povinnost vypracovat zvláštní zprávu. Ostatní společnosti musí vypracovat každoročně zprávu, která bude zveřejněna.

„Každá společnost se sídlem kdekoliv na světě, která přímo nebo nepřímo dodává zboží německé společnosti podléhající německému zákonu o náležité péči v dodavatelském řetězci, musí jeho ustanovení rovněž dodržovat.“

Mag. Bernhard Hager, LL.M.

Co-managing partner pražské advokátní kanceláře Eversheds Sutherland. Rakouský advokát s povolením pro výkon činnosti v Rakousku, České republice a na Slovensku. Poskytuje právní poradenství zejména klientům z průmyslového sektoru, a to především v oblasti práva životního prostředí a energetiky. Věnuje se i publikační a přednáškové činnosti. Je například autorem knižní monografie „Podpora obnovitelných zdrojů energie na Slovensku“ a „Poskytování služeb v Rakousku“.

Článek vyšel v magazínu Lawyers & Business č. 3/2023.

Snimek-obrazovky-2023-05-28-v-11.25.04-1
Předchozí

Dentons kraluje střední Evropě a k Ústavnímu soudu míří ti, co mají

Unii podnikových právníků je 33 let, má nové vedení

Další