Advokát pražské kanceláře Baker McKenzie, Marek Disman se věnuje horolezectví od klukovských let. Povídali jsme si nejen o drsné kráse hor, o jejich schopnosti maximálně pohltit veškerou pozornost, ale i o momentech, které učí člověka pracovat se stresem, což se v advokacii velmi hodí.
ČÍm si vás získaly právě hory?
Čerstvým vzduchem, nekonečnou rozmanitostí, klidem, nedostupností a schopností naprosto pohltit veškerou mou pozornost.
Co bylo nejtěžší v úplných začátcích?
Díky tomu, že jsem vyrůstal v Deštném v Orlických horách a od dětství byl členem tamějšího horolezeckého oddílu, měl jsem pro horolezectví dobré zázemí. Oddílové horolezecké akce, letní soustředění v Adršpachu a Teplických skalách, v Tatrách a později pak první výlety do Alp. Ale nebyla to jenom výhoda organizovaných lezeckých akcí, ale také příležitost učit se od zkušených horolezců a v neposlední řadě také materiální zázemí. Jako student základní školy a později gymnázia jsem mohl kdykoli přijít a půjčit si z oddílu lana, karabiny, sedací úvazky a vyrazit do skal. Sem tam jsem dokonce nějakou tu karabinu jako odměnu za výkony dostal. Tu první mám stále schovanou. Navíc jsem z jednovaječných dvojčat, a tak jsem v bráchovi vždycky měl lezeckého „parťáka“ a jsem rád, že mám dodnes.
I když je to takové klišé, jak člověk dospíval a začal si formovat vlastní horolezecké cíle, bylo tím nejtěžším „postavit se na vlastní nohy“. Naplánovat vlastní výlet do skal, sehnat lidi, domluvit se s rodiči, sehnat dopravu a materiál, našetřit peníze a vyrazit. Dalším krokem pak byl první výlet do Finale Ligure, vyhlášené italské skalní lezecké oblasti a náš první samostatný výlet do Alp.
Kdo vás nejvíce ovlivnil?
První, koho bych rád zmínil, je táta, který mě poprvé vzal na pískovcovou skálu. Velký vliv na mě měl také Honza Hlaváček, emeritní předseda našeho oddílu, kterému vděčím za gymnastickou průpravu, dále Jiří „Stýv“ Švejda, což je horolezecká legenda osmdesátých let a zakládající člen našeho oddílu a v neposlední řadě brácha Petr, jako můj nejčastější lezecký partner.
Jak se dá tak náročný koníček skloubit s náročnou prací?
Horolezectví je časově náročné. Zejména proto, že jeho podstatou je přítomnost v horách, skalách, tedy mimo domov a je spojeno s cestováním. Advokacie, zejména pak její transakční část, je v mezinárodní advokátní kanceláři rovněž časově velmi náročná. Větší horolezecké akce je tak třeba plánovat s časovým předstihem, a to půl roku i déle, a naopak ty menší podnikat operativně, podle množství práce a aktuálních podmínek. Do Alp, Dolomit a do Tater tak standardně vyrážíme i na jeden lezecký den. Odjezd navečer, příjezd na místo k ránu, pár hodin spánku na parkovišti, se svítáním pod stěnu, celý den lezení, v noci návrat k autu a další den ráno doma a do práce.
Co vám v horolezectví přináší největší radost?
Prožitek, který si z hor přivezu. Chvíle, kdy se přivážu na lano s někým, komu věřím. Okamžiky, kdy dolezu na štand (tj. zajištěné místo, ze kterého prvolezec dobírá druholezce a následně druholezec jistí prvolezce) ke svému lezeckému partnerovi, když si pod stěnou sundám mačky, sednu do stanu a rozpustím sníh na čaj. Momenty, kdy si po týdnech v horách dopřeju teplou sprchu a usnu v posteli. Chvíle, když v letadle s kamarády vzpomínáme na společné zážitky a plánujeme další akce.
Zároveň ale i pouhý fakt, že i přes uspěchanost dnešní doby mám kolem sebe lidi, kteří jsou ochotni investovat značnou část svého celoročního volna do naší společné horolezecké akce. Za to jsem nesmírně rád a moc si toho vážím.
Kolik času věnujete přípravám horolezeckých akcí?
S nadsázkou by se dalo říci, že celý rok.
Oproti dřívějším dobám se stále více zaměřujeme na sledování aktuálních podmínek v horách a předpovědi počasí, abychom předcházeli rizikům a zbytečně stráveným hodinám na cestách. Lezeme v létě i v zimě. Na sociálních sítích a v mnoha komunikačních skupinách sledujeme a sdílíme v průběhu celého roku informace o aktuálních podmínkách, a v závislosti na sezoně tak můžeme efektivně plánovat nejbližší akce (ledy, skály, hory, skialpové túry).
U větších akcí je situace jiná. Vyžadují zpravidla měsíce intenzivního plánování, komunikace a administrativy.
Jaké vybavení preferujete a co v horách považujete za zcela nezbytné?
Peří. Ale to říkám trochu nadneseně, protože se mi kamarádi občas smějí, že mám v batohu péřovou bundu i v létě, jen pro případ.
Žijeme v době, kdy i amatérští sportovci, jako jsme my, mají přístup k nejmodernějšímu vybavení a oblečení a není problém objednat si konkrétní produkty prakticky odkudkoli. V této souvislosti nemohu vynechat poděkování společnosti HUDYsport a.s. za jejich vstřícnou podporu. Tato výhoda dnešní doby nám přináší úžasný komfort i v těch méně pohodlných situacích, do kterých se v horách dostáváme. Na druhou stranu ale zkresluje počiny předchozích generací horolezců a průkopníků tohoto sportu, a tak je dobré dívat se na jejich výkony perspektivou jejich doby a uvědomit si, že se museli vyznačovat nesmírnou houževnatostí a odolností.
Když člověk začne jezdit do hor, má zpravidla tendenci brát s sebou spoustu věcí, které nakonec nepoužije nebo bez kterých by se obešel. Čím toho má člověk více za sebou a čím více má vyzkoušené jednotlivé věci v různých podmínkách, tím lépe se mu daří sbalit si optimální množství lezeckého materiálu, oblečení a jídla. Na víkendovou akci před deseti lety jsem vyrážel s osmdesátilitrovým batohem, dnes mi na třídenní skialpovou túru postačí třicetilitrový.
Pokud jde o konkrétní značky vybavení, používám jich spoustu, od amerických přes evropské, až po mé oblíbené klasické české výrobce, jako je např. táborský výrobce postupového jištění Petr Kouba.
Jaké pocity vás provázejí, když dosáhnete cíle, který jste si vytyčil?
Dosažení cíle pro mne znamená vrátit se zdravý zpátky domů, obohacen o krásné zážitky z hor. I když jsou často spojeny s vyčerpáním ze samotného výkonu a následného cestování, jsou to krásné chvíle naplněné pocitem uspokojení. Čím více pak v procesu regenerace ustupuje fyzická únava, sílí pocit čisté hlavy, životního nadhledu a energie věnovat se zase naplno rodině, práci a každodenním starostem.
Pro manželku je to vždy několik dnů utrpení, kdy musí přeskakovat kupy vybalených věcí, strpět v bytě schnoucí lana, stan a spací pytel a poslouchat zvuky broušení cepínů. Vím ale, že radost z mého návratu je silnější.
Co považujete v horolezectví za svůj největší úspěch?
V rámci horolezeckých akcí jsem měl možnost procestovat spoustu zemí, obdivovat přírodní krásy, majestátnost skalních štítů a horských hřebenů, poznat život lidí v odlehlých horských oblastech v různých koutech světa a potkat spoustu zajímavých lidí. Zároveň se mi podařilo sdružit kolem sebe skvělé lidi, kterým věřím a kteří mají chuť vyrazit na další společnou akci.
Pokud se ocitnete v nebezpečné situaci, co vám pomáhá zachovat klid a najít řešení?
Základem je nebezpečným situacím předcházet a riziko minimalizovat. Když už se něco semele, je třeba uvažovat racionálně a najít nejbezpečnější řešení.
V tomhle je horolezectví odlišné od jiných sportů. Když si půjdete zahrát tenis a začne vás bolet loket, jednoduše přestanete hrát a dáte si chvíli klid. Když visíte v půlkilometrové kolmé stěně na několika milimetrech hrotů zaseknutých cepínů a něco je špatně, musíte si zachovat klidnou hlavu. Precizně provést těžký krok, zavrtat ledovcový šroub, založit jištění, zatlouct skobu anebo odlézt někam do lehčího terénu, kde problém vyřešíte. Tím ale výstup nekončí. Horský terén vám často neumožní jednoduše slanit nebo jinak bezpečně sestoupit, a tak nezbývá, než lézt dál, najít další bezpečné místo, na kterém doberete spolulezce a odkud polezete další lanovou délku vzhůru.
Jsou to chvíle, které vyžadují stoprocentní koncentraci, a člověk nemá ani v nejmenším pomyšlení na starosti všedních dnů. Zároveň jsou to okamžiky, které formují osobnost a učí člověka pracovat s emocemi a stresem, což se v advokacii často hodí.
Co děláte, když máte volný den, věnujete se i jiným sportům?
Souběžně s Právnickou fakultou UK jsem vystudoval magisterský obor Tělesná výchova a sport na FTVS UK, a tak mi asi žádný sport není cizí a užívám si ho podle nálady a aktuálních možností.
Když mám odpočinkový den, rád ho trávím s rodinou, přáteli a s lahví dobrého vína.
Jak se udržujete v kondici, pečujete o své zdraví?
Lezení v horách je vytrvalostní disciplína a jako taková vyžaduje, aby byl člověk připraven na dlouhodobou zátěž, Je standardní, že se v horách vstává v brzkých ranních hodinách, za tmy nastupuje do stěny, ve které pak člověk tráví desítky hodin nebo i celé dny. K tomu je vše umocněno vnějšími podmínkami, zejména mrazem, větrem, srážkami a nadmořskou výškou.
Na takovou zátěž tělo nepřipravíte občasným pětikilometrovým výběhem za hezkého počasí. Naopak. Potřebujete mít tělo v neustálé zátěži, samozřejmě ale s adekvátní regenerací. O to víc, když člověk tráví hodně času v kanceláři, v rámci transakcí nezřídka až do pozdních nočních hodin.
Cvičím prakticky každý všední den. Někdy jen pár minut na bradlech a hrazdě v kanceláři, jindy ráno a večer doma. Vytrvalost udržuju během, na kole, na běžkách a na skialpech. Poslední roky jsem si zamiloval běhání v horách s převýšením, nejraději vzdálenosti kolem 30 km. Za rok 2020 jsem naběhal něco kolem tisíce kilometrů. Nejlepším lezeckým tréninkem je samotné lezení, ale když čas nedovolí vyrazit na skály, lezu na umělých stěnách nebo alespoň zběsile mačkám gumový kroužek, abych neztratil sílu v rukách.
Čím je člověk starší, hraje větší a větší roli regenerace. Naučil jsem se najít si zábavu v cvičení a protahování. S kompenzačními cviky mi pomáhají fyzioterapeuti ve VO2MAX klinice celostní terapie a sportu, s pasivní regenerací mi pomáhá má milovaná žena a evropští producenti vín.
Čeho byste chtěl dosáhnout?
Vést šťastný život s milující rodinou, která mi sem tam umožní vyčistit si hlavu v horách a být obklopen přáteli, na které se můžu spolehnout.
MAREK DISMAN je advokátem v pražské kanceláři Baker McKenzie, v rámci které vede skupinu zabývající se nemovitostním právem. Je absolventem pražské Právnické fakulty UK a Fakulty tělesné výchovy a sportu UK. Horolezecké akce podniká společně s bratrem pod označením DISMANTEAM.
Foto: Archiv Marka Dismana
Rozhvor původně vyšel v Lawyers & Business č. 1-2/2021.