Komentář Richarda Jahody – Chytrým zdaněním korporátních zisků získává Estonsko nejenom uznání mezi odbornou veřejností, ale především motivaci pro investory k maximální investiční aktivitě ve své zemi. Je to cesta, která je hodná následování.
Jedno z velkých témat, která jsou v poslední době intenzivně diskutována, je zdanění korporátních zisků. Politici znalí i neznalí dané problematiky se předhánějí s různými návrhy, jak řešit deficit státního rozpočtu, nejlépe formou navýšení daňových příjmů v oblasti daně z příjmů právnických osob. Objevují se termíny, ze kterých musí každému podnikateli naskakovat husí kůže, anebo musí minimálně zpozornět, když je řeč například o „zdanění nadměrných zisků“. Toto téma obzvlášť rezonuje ve spojení s nářky nad odlivem dividend do zahraničí. Ten je mnohdy prezentován jako výsledek nájezdů loupeživých rytířů a doprovázen pokřikem s výzvami ke zjednání pořádku a zajištění toho, aby české zisky zůstaly v českých rukou.
Každý, kdo má alespoň elementární znalosti o tom, jak funguje ekonomika, a neusiluje o hlasy intelektuálně méně zdatných, ale o to více národně smýšlejících voličů, ví, že dividenda je podílem na zisku. Ten mohl vzniknout pouze díky předchozí investiční aktivitě majitele, který musel akceptovat i riziko, že žádný zisk nemusí být. A Česká republika stojící v zástupu civilizovaných zemí garantuje všem investorům, že si své zisky mohou užít. Bez rozdílu, zda jsou domácí nebo zahraniční.
Jako členská země Evropské unie jsme navíc krátce po vstupu implementovali do našeho daňového systému ustanovení směrnice o mateřských a dceřiných společnostech a osvobozujeme proto od zdanění podíly na zisku korporátních investorů. A to všech, evropských i domácích. Je to opatření, které má za cíl podporu vzájemných investic a toku kapitálu mezi členskými zeměmi EU. Využívají ho samozřejmě i čeští investoři. Navíc s očekávaným přistoupením méně rozvinutých zemí do EU význam osvobození pro české investory ještě vzroste.
Klasický model zdanění příjmů firem, který uplatňuje drtivá většina zemí OECD, je postaven na dvou stupních. Tím prvním je daň z příjmů právnických osob, která je vyměřována na základě hospodářských výsledků období bez ohledu na to, zda zisk je dál distribuován nebo zůstává ve firmě. U nás je aktuální sazba daně 19 procent. V případě výplaty podílu na zisku majitelům je pak uplatňována srážková daň, kterou ale často u korporátních majitelů snižují či osvobozují ustanovení smluv o zamezení dvojímu zdanění a evropských směrnic. U nás je sazba srážkové daně 15 procent a v praxi ji především platí majitelé, což jsou fyzické osoby, na které se většinou žádná osvobození nevztahují.
