Vladimír Jirousek pomalu končí jako předseda České advokátní komory. Na nadcházejícím říjnovém sněmu už nebude kandidovat do představenstva, a tak Komoru, která prošla během jeho čtyřletého mandátu řadou těžkých zkoušek, předá svým zvoleným nástupcům. „Nepřeji si nic jiného, než aby budoucí předseda a budoucí členové představenstva zajistili kontinuitu jak na úseku veřejné správy advokacie, tak při řešení vnitřní stavovské agendy. V tomto duchu by vyzněla i má rada, pokud o ni bude můj nástupce stát,“ říká Vladimír Jirousek ve velkém rekapitulačním rozhovoru pro Lawyers & Business.
Když srovnáte své jednotlivé mandáty v čele České advokátní komory, který byl složitější a proč?
Oba byly složité, ale každý poněkud jinak. V roce 2003 jsem se stal předsedou poněkud nečekaně, navíc po takových osobnostech, jakými byli Karel Čermák nebo Stanislav Balík. To období bylo specifické z mnoha důvodů. Počet advokátů překotně rostl, o advokacii se začala zajímat média v míře dříve nezvyklé, a čím dál tím více byla nezbytná prezentace poslání advokacie, ať již při obraně její nezávislosti nebo např. z důvodu odpovídajícího postavení v legislativních procesech a justici vůbec. Těší mě, že jsem byl u zrodu řady projektů, jež bez problémů fungují dodnes. Naopak v roce 2017 jsem věděl, do čeho jdu a mohl jsem kontinuálně navázat na již zavedený chod Komory. To nám umožnilo vedle zajištění běžného provozu připravit a realizovat nové projekty jako např. „Advokáti proti totalitě“ nebo „Advokáti do škol“. Ale přišla pandemie. Zajištění chodu samosprávy v intencích zákonných povinností nebylo jednoduché. Řešili jsme řadu problémů, s nimiž jsme neměli žádné zkušenosti a na něž stavovské předpisy nepamatují. Mrzí mě, že vzniklá situace zabránila uskutečnění některých mých vizí, zejména obnovení prvorepublikových Právnických sjezdů. Věřím ale, že tento projekt neusne.
Nejzásadnější událostí vašeho posledního mandátu byla koronavirová pandemie. Jak ji advokáti a Česká advokátní komora zvládli?
Drtivá většina advokátů a advokátek nepochybně se ctí. Poskytování právních služeb bylo samozřejmě mnohdy specifické, ať již co do formy, tak co do jejich předmětu. Vážím si zejména těch, kdo bez mediálního humbuku a sebeprezentace naplňovali dnes a denně poslání advokacie. Za připomenutí pak určitě stojí např. práce Koronaporadny, prostřednictvím které advokátky a advokáti poskytli stovky bezplatných právních porad v rodinných a opatrovnických věcech. O postavení Komory v době pandemie jsem se již výše okrajově zmínil. Šlo v první řadě o to zajistit plnění zákonem uložených povinností, např. povinné vzdělávání koncipientů a advokátní zkoušky. Těch úkolů byla samozřejmě celá řada. A i když jsme si brzy osvojili distanční formy práce, získali jsme zároveň tu zkušenost, že prezenční interaktivní jednání je svým způsobem nenahraditelné. Úmrtnost sociálních vazeb a související osobní kolegiality v rámci stavovské sounáležitosti, nemožnost přímé a erudované diskuse s emočním nábojem, to vše jsou i do budoucna nepochybně pro kompaktnost advokacie nebezpečné hrozby.
Naopak stát a vláda pandemii moc dobře, alespoň pokud jde o legislativu, nezvládly. Sami jste se proti jejich často chaotickému, a dokonce protiprávnímu jednání vymezovali. Co nám to ukázalo o kvalitě našeho právního státu?
V prvé řadě musím připomenout, že veřejná správa na úseku advokacie je a musí být apolitická. Už proto platí zásada, že vedení Komory se vyjadřuje zejména k té legislativě, jež se přímo či nepřímo dotýká advokacie či justiční problematiky. K jiným legislativním návrhům pouze tenkrát, pokud jsou v kolizi s Ústavou, principem proporcionality, potažmo principy právního státu. Vycházíme z toho, že podobné kolize by dříve či později negativně dopadly na postavení advokacie a ve svých důsledcích pak například na podmínky spravedlivého procesu.
Krizová opatření, přijímaná v návaznosti na opakované prolongace nouzových stavů, překotné přijetí pandemického zákona a mimořádná opatření s ním související (byť samozřejmě ne všechna) byla bohužel činěna mnohdy formou pokus – omyl, někdy zřejmě účelově, ale ponejvíce bez odborného domyšlení všech konsekvencí. Nejsem ale kompetentní k tomu, abych posuzoval, kdo a co by udělal lépe. My jsme pouze v obecné a odborné právní rovině upozorňovali na úskalí určitých postupů a myslím, že naše stanoviska, ať již adresovaná poslancům či senátorům, byla často vzata v úvahu, resp. dosáhla pozitivní odezvy. Těch stanovisek a vyjádření jsme v roce 2020 vypracovali 16, v roce 2021 zatím 10.
Celý rozhovor si můžete přečíst v Lawyers & Business č. 7-8/2021. V elektronické verzi jej můžete zakoupit na Alza.cz.
Foto: ČAK