Robert Němec, nový předseda České advokátní komory a naopak brzy končící člen řídicího výboru kanceláře PRK Partners, mluví v partnerském rozhovoru pro Lawyers & Business o uklidňující se atmosféře v advokacii i plánech kanceláře na letošní rok. A otevřeně přiznává, že advokáti budou muset už vzhledem k růstu vlastních nákladů navýšit i své ceny.
Loňský rok byl pro vás dosti zásadní. Stal jste se předsedou České advokátní komory, ze všech kandidátů do představenstva jste získal nejsilnější podporu. Zároveň jste ale velmi vytížený svou advokátní praxí a spoluřízením kanceláře PRK Partners. Jaké bylo to rozhodování, zda funkci v čele advokátní komory přijmout?
Velmi složité. O předsednickou funkci jsem původně neusiloval, řekl bych z velmi sobeckých a pragmatických důvodů. Je to časově náročná záležitost a obával jsem se, že by měla negativní dopad na mou vlastní advokátní praxi. Byť je PRK Partners poměrně velká advokátní kancelář, pořád v ní platí poměrně jasné pravidlo, že se jednotliví partneři osobně účastní na poskytování právních služeb a vedou svoje týmy. Musíme vykazovat určitou „performance“. A bál jsem se, že tohle nepůjde s Komorou skloubit.
Výsledky voleb ale ukázaly, že zejména mladší generace advokátů zcela intenzivně volá po generační obměně. A i když já nejsem zrovna kandidátem na nejmladšího předsedu advokátní komory, zdálo se, že v mojí osobě je možné vytvořit určitý mezigenerační překlenovací můstek. Takže jsem se nechal do jisté míry přesvědčit, že bych o tu funkci usilovat měl. Nemůžeme pohrdat hlasem advokátní veřejnosti. Ale spíše než o počet hlasů šlo o to, že jsme se shodli, že chceme dát i mladší generaci advokátů najevo, že je bereme vážně a respektujeme jejich hlas.
Jsem také rád, že výrazně uspěli kandidáti z naší platformy Moderní advokacie, ačkoli mě trochu mrzí, že v představenstvu není více advokátů z regionů. Kvůli napjaté předvolební atmosféře a některým až kontroverzním kandidaturám se mobilizovala pražská advokacie a zvolila o trochu víc zástupců z Prahy, než by bylo úplně ideální s ohledem na regionální rozložení. Na druhou stranu, zástupci regionů jsou v představenstvu i mezi jeho náhradníky, také v poradních orgánech a výborech. A v představenstvu jsme se také shodli, že interakce s výborem regionálních zástupců musí být intenzivnější. Většina stavovského života se totiž odehrává na regionální úrovni a je tak třeba zástupce regionů více zapojit.
Jaká je teď atmosféra v advokacii? Uklidnila se?
V představenstvu je extrémně dobrá atmosféra. Všichni lidé, kteří do něj šli, mají chuť něco dělat. Nejsem monovládce, který by si chtěl uzurpovat všechnu agendu pod sebe. Naopak jsem moc rád, když se na ní podílejí další lidé. Z rozdělení funkcí a agend a také z prvních návrhů mi přijde, že atmosféra je opravdu velmi kooperativní a nadšená. Celá řada věcí by se tak teď mohla posunout dopředu a zmodernizovat.
Negativní reakce teď nevnímám ani z advokacie jako takové, s výjimkou jednoho z neúspěšných kandidátů, který v médiích oznámil, že podá žalobu na neplatnost sněmu. Přijde mi to jako zbytečné a nedůstojné gesto, které advokacii škodí. Po právní stránce je sice nezpochybnitelné, že fungování zvolených orgánů není ohroženo žádnou žalobou tohoto typu, ale na veřejnosti to může vyvolávat dojem, že třeba za dva roky, až soud rozhodne, mohou být některá jejich rozhodnutí zpochybněna.
Pokud jde o regiony, z Moravy vnímám určitou frustraci z toho, že je regionálních zástupců méně, a že by bylo záhodno s tím něco dělat. Ale jak jsem říkal, chceme regionální zástupce více zapojit do činnosti Komory, aby neměli pocit, že regiony stojí mimo.
A zapojují se do fungování Komory nyní i někteří kandidáti Otevřené advokacie?
Sešli jsme se například s paní senátorkou Šípovou, která iniciovala určité návrhy, v čem by se mohla Komora do budoucna zlepšit. Přišla s jasnou argumentací, proč současná úprava koncipientské praxe může být limitující pro koncipientky na rodičovské dovolené, ale obecně i pro další lidi, kteří se nemohou koncipientské praxi věnovat na plný úvazek z legitimních důvodů, což může být péče nejen o děti, ale třeba i o rodiče, na plný úvazek. Hledáme tak způsoby, jak to do budoucna vyřešit, třeba určitým prodloužením této praxe.
A to se týká rovněž většiny návrhů, které padly na sněmu. Neprošel tam například návrh na vydání protikorupčního manuálu. Ale jen proto, že to byl pouze jeden úsek, kterým by se měla Komora jako každá jiná právnická osoba v rámci compliance zabývat. Ale jinak je to naprosto legitimní podnět, takže se jím zabývat budeme. Pokud jde o Tomáše Nahodila, známe se dlouho již z doby působení v kontrolní radě České advokátní komory. Celá řada jeho podnětů a návrhů si také zaslouží pozornost představenstva a budeme se jimi dále zabývat. A určitě se potkáme a budeme se bavit o tom, co advokáti chtějí a co nechtějí.
