Práce v advokacii je pro Mirku Malaníkovou dobrá příležitost, jak pomáhat lidem a díky svému gastronomickému projektu My Raw Café navíc dělá radost všem gurmánům, kteří vyznávají zdravý přístup k životu.
Jaké oblasti práva se věnujete?
Za svou praxi jsem se věnovala nejvíce obchodnímu právu; nicméně jako každý advokát jsem se setkala s rodinným právem, ale také s pracovním, občanským a posléze i trestním právem.
V čem vidíte přitažlivost svého oboru?
Svá studia práv jsem započala současně se sametovou revolucí. Povolání advokáta mě lákalo pro svoji nezávislost a také proto, že jsem vždy chtěla pomáhat lidem. A obhajovat práva klientů je dobrý způsob, jak být užitečná pro ostatní. U žen je kariéra často zpomalená péčí o rodinu. Vy jste nejen právnička, ale navíc autorka knih a majitelka unikátního gastronomického konceptu MyRaw Café.
Jak se vám daří propojovat všechny tyto různorodé aktivity?
Máte pravdu. Jako ženy jsme bohužel „znevýhodněny“ naší další kariérou v rodině. Nakonec jsem ale pochopila, že to je naše přednost. Mateřské povinnosti nás zocelí a poté jsme vybaveny multifunkčností a dokážeme se vypořádat s kdejakým problémem. Na druhou stranu si ale uvědomujeme, že rodina je základ a je přednější než veškerá kariéra světa. A v neposlední řadě mě vše, co činím, musí bavit a dávat smysl. Propojení činností tak nějak samo funguje. Někdy se ale stane, že se musím rozhodnout, zda odvézt dort zákazníkovi nebo přijmout případ ex offo. A samozřejmě nejsem na všechno sama; ve firmě mi pomáhají moje dvě dcery, Petra a Adéla, a také přítel Adély, Matyáš.
Kdy se zrodila myšlenka pořídit si kavárnu a jak dlouhá cesta vedla k realizaci?
Před sedmi lety jsme se postupně staly s mojí starší dcerou Petrou vitariánkami. Objevovaly jsme nový koncept zdravějšího stravování a byly naprosto nadšené, jaké zdravotní benefity tento trend měl. Zkoušely jsme nejdříve raw dorty, poté i slaná jídla. Za rok, tedy 9. 9. 2014, jsme otevřeli kavárnu MyRaw Café v Dlouhé ulici v Praze.
Momentálně máte jako většina gastronomických provozů režim – výdej z okénka. Jak situaci v období pandemie zvládáte, a co považujete za největší problém?
Dnešní situace je pro gastronomii velká rána. Na jaře jsme měli ještě nějaké rezervy, které bohužel nyní nejsou. Snažíme se najít nové způsoby prodeje; například prodej voucherů na pozdější konzumaci v kavárně. Společnost Donio.cz nám umožnila přes jejich aplikaci nabízet prodej různých balíčků, jako je např. káva s dortíkem, účast na raw kurzu atd. Největší problém je malá a hlavně pomalá podpora státu. Dotace jsou vhodné jen k poplacení vzniklých nákladů, nikoli k pokračování podnikání. Gastronomie se z této újmy bude dlouho zotavovat a přijde o některé unikátní projekty.
Přinesla druhá vlna pandemie i nějaké novinky, kterými reagujete na poptávku?
Ano, přinesla. Již první vlna nás podnítila k rozvoji spolupráce s online byznysem. Naše dezerty prodáváme přes řetězce, jako je Makro, Rohlík, Sklizeno, Amici, Forkys. Rozjíždíme další službu, a to MyRaw Rekrabičky, něco na způsob „krabičkové“ diety v raw podání. Tato služba funguje na týdenní bázi a zahrnuje oběd, dezert, večeři a případně si můžete objednat i snídani na další den. Vše vám dovezeme domů nebo do kanceláře v Rekrabičkách, vratných krabičkách, které si náš kurýr druhý den vyzvedne. Tím se snažíme podporovat program „zero waste“. Další novinkou je u nás objednávkový systém Spotsuapp s propojením kurýrní služby Liftago.
Cítíte podporu vašich zákazníků?
Rozhodně. Již v první vlně pandemie korony nás zákazníci velmi podpořili nákupem voucherů na budoucí konzumaci v projektu Hithit. Jejich podpora nás utvrdila v tom, že máme dobrý produkt a nesmíme to vzdát bez boje. Už kvůli nim musíme vstát, jak se říká, „z popela“.
Jak byste si představovala, že by měl na tuto situaci reagovat stát?
Vím, že to není lehké období pro všechny. Ale také si myslím, že pokud jsme nuceni svá podnikání uzavřít nebo výrazně omezit, stát by měl kompenzovat i část tržeb, stejně jako v některých státech západně od ČR. Příspěvek na nájemné a mzdy rozhodně nemohou mnohá podnikání zachránit.
Pokud srovnáme situaci ve všech oblastech vašeho podnikání, každé z nich se opatření dotkla jiným způsobem.
Samozřejmě. Nejvíc to odnesla naše kavárna MyRaw Café v Dlouhé ulici v Praze. Na ni je ale vázána i výroba Roztokách u Prahy, která až nyní funguje alespoň pro online prodej. Stejně je na tom i brněnská výrobna MyRaw Food, která vyráběla i pro kavárny, jež jsou nyní zavřené. Právní poradenství sice tolik dotčené nebylo, ale vzhledem k mé vytíženosti pro společnost MyRaw Food jsem se právu nemohla v poslední době dostatečně věnovat. A moje spisovatelská činnost? V zásadě jsem sbírala inspiraci, kterou možná zúročím v následujícím období. Mezitím jsem psala jen pro MyRaw blog.
Máte vůbec prostor pro odpočinek při tolika aktivitách?
Snažím se. Před rokem jsem začala tancovat salsu, která mě naprosto uchvátila. Odpočívám aktivně: v zimě na lyžích, zkusila jsem i ski alpinismus, v létě na kole a ráda plavu. V průběhu jarní pandemie jsem začala cvičit jógu. Vždy jsem ji považovala za „velmi pomalou“ aktivitu, ale nakonec jsem si ji zamilovala. Odpočívám při psaní svých příběhů a knih. Také ráda cestuji, ale tomu nebyl tento rok příliš nakloněn. Těším se na znovuotevření divadel; nyní si ráda pustím alespoň nějaký pěkný film.
Co pro vás znamená psaní?
Psaní je pro mě koníček, u kterého nejen relaxuji, ale také se snažím předávat čtenářům své zkušenosti prostřednictvím svých knih. Napsala jsem tři knihy pro dospělé čtenáře (Mise MM I a Mise MM II, které jsou vydané, Mise MM III na vydání teprve čeká) a také dvě knihy pohádek pro děti. Pohádka Jeho veličenstvo chrt je charitativním projektem pro sdružení Chrti v nouzi (od roku 2011 naše rodina adoptuje vysloužilé chrty). Část zisku z knihy posílám sdružení na záchranu chrtů v Irsku. Kniha Pohádka z kontejneru reaguje na potřebu děti seznámit s dopadem konzumního života na ekologii a na kvalitu našeho života. Pohádkovou formou děti směřuje k minimalizování odpadu a jeho třídění.
Změnila současná situace nějak vaše vnímání reality a přístup k byznysu a životu?
Zcela určitě změnila. Připomněla mi, a myslím, že nejenom mně, že život není jen o byznysu, ale hlavně o jiných hodnotách. Připomněla mi, jaké je to žít v nesvobodě a v jaké krásné době jsme před „koronou“ žili a nevážili si toho. Připomněla mi, že kromě svobody pak zdraví je ta pravá životní hodnota. A také to, že se život nesmí odkládat na příště. Uvědomila jsem si, že musím žít tady a teď a snažit se plnit všechna svá předsevzetí a přání. Při odpovědi na tuto otázku mě napadla jedna moudrost neznámého autora: „Nejsme na světě proto, abychom provozovali hospodářství, ale proto, abychom se naučili lásce.“
Máte ještě nějaký vysněný projekt, který teprve čeká na realizaci?
Jeden by ještě byl; toužím uskutečnit pobyt s raw kurzem a tancem někde v exotice. A tento rok, kdy nám téměř nebylo dovoleno vycestovat za hranice, ve mně toto přání ještě zesílilo.
Na co se těšíte?
Těším se na život po „koroně“, až se vše vrátí k normálnímu životu a znovu se nadechneme čerstvého vzduchu bez roušek a omezení. Těším se na všechna společenská setkání, taneční akce, večeře v restauraci a hlavně cestování. Těším se na své nové projekty a také na to, že zdravá strava, kterou propaguji, bude standardem k dobré imunitě. Těším se na všechny ty radosti života, kterých jsme si doposud nevážili.
Mgr. Miroslava Malaníková
Od roku 1996 je aktivní advokátkou, má 2 dcery.
Od roku 2010 se věnuje také psaní a vyšly jí již knihy Mise MM aneb Mesiáš přijde za sedm dní, Mise MM II aneb kód 37 a Jeho veličenstvo chrt.
Svůj příběh nyní směřuje k propagaci zdravého životního stylu – vitariánství, prostřednictvím kavárny MyRaw Café. Veganství pro ni a její rodinu znamená cestu porozumění světu v globálním měřítku. Podporuje etický životní styl, ekologickou zodpovědnost a návrat k zemědělství bez genetické modifikace.
Text: Kateřina Černá