Platformora Otevřená advokacie, nejvýrazněji zastupovaná Tomášem Nahodilem a Adélou Šípovou, budí před podzimními sněmovními volbami největší vášně. Zatímco pro některé se konečně někdo nebojí pojmenovat problémy pravými názvy a otevírat i nepříjemná témata, pro jiné je kandidátka až příliš destruktivní a zbytečně konfliktní. „Motivem pro nás byla určitá frustrace z toho, že určité věci, které jsou běžné, nejde v Komoře prosadit, a jak obtížně se s Komorou z pozice obyčejného advokáta komunikuje. Jakýkoliv návrh na zlepšení je současným vedením vnímán jako útok,“ popisuje v rozhovoru pro Lawyers & Business. „Přiblížila se přirozená generační obměna. Není třeba se jí bát. Došlo k ní už v notářské i exekutorské komoře a povedla se,“ říká pak na jiném místě Tomáš Nahodil.
Jak vlastně vznikla platforma Otevřená advokacie? Kdo z vás s tímto nápadem přišel?
Tomáš Nahodil: Definitivní rozhodnutí založit kandidátskou platformu nezávislou na oficiální komorové struktuře (představenstvo Komory tradičně navrhuje své vlastní kandidáty – pozn. red.) padlo jen týden před naším vznikem na společné poradě týmu, který se oproti tomu současnému vlastně ani nijak významně nezměnil. Do té doby jsme o kandidatuře do představenstva Komory mezi sebou jen hovořili.
Sám jsem o tom uvažoval od podzimu loňského roku. Sepsal jsem programové teze a konzultoval jsem je s lidmi, na jejichž názorech mi vzhledem k jejich dlouholetému působení v orgánech Komory záleží. Reakce byly pozitivní a povzbudivé. Proto jsem je propracoval a v lednu se z nich stal základ pro naši diskusi o programu Otevřené advokacie.
Adéla Šípová: Upřímně si již nepamatuji, jak ta myšlenka vznikla. Vybavuji si však motivy, které nás k tomu vedly. A těmi byla určitá frustrace z toho, že určité věci, které jsou běžné, nejde v Komoře prosadit, a jak obtížně se s Komorou z pozice obyčejného advokáta komunikuje. Jakýkoliv návrh na zlepšení je současným vedením vnímán jako útok. Nechápala jsem to. A právě tehdy jsem se vlastně začala více zajímat o to, jak Komora uvnitř funguje. Dospěla jsem k názoru, že bez personální obměny v orgánech Komory se v jejím fungování něco stěží zmodernizuje. Tím, že z voleb, které se do jejích orgánů konají jednou za čtyři roky, vzcházejí víceméně titíž zástupci, má demokratická duše dost trpí.
Bylo hned jasné, že bude kandidovat do představenstva, nebo se tato ambice vynořila až časem?
Tomáš Nahodil: Ano. Jak už jsem na jaře napsal na blogu na stránkách naší platformy, kormidlem advokacie se mezi sněmy otáčí v představenstvu Komory. Jen ono, na rozdíl od kontrolní rady, kárné a odvolací kárné komise, jejichž členy také volí sněm, rozhoduje o všech zásadních dlouhodobých ideových i ekonomických otázkách. Pouze ono může přijímat usnesení ukládající advokátům povinnosti. Zbývající komorové orgány mají pochopitelně rovněž důležitou, ale odlišnou působnost, a tím pádem nemají na chod Komory ani další směřování advokacie takový vliv jako představenstvo.
Má-li Komora reagovat na nějaký vývoj, k němuž v advokátní obci v posledních letech dochází a jímž je podle nás nástup populačně silné generace tak zvaných Husákových dětí, tedy advokátů ve věku 40+ narozených v 70. letech, neobejde se to bez generační obměny v představenstvu, v němž titíž členové zasedají déle než ústavní soudci – jeden člen 22, dva 16 a tři 12 let. A letos do něj navrženi představenstvem, navíc svými vlastními hlasy, kandidují znovu. Považujeme za důležité upozorňovat na to, že zatímco aktivních advokátů mladších 50 let je 70 procent, v letos končícím jedenáctičlenném představenstvu je pod 50 let jen jednomu z nich, a i on se padesátníkem stane v příštím roce. To, že věkové složení představenstva neodpovídá věkové skladbě aktivních advokátů, je hlavní příčinou, proč se tato věková skupina aktivních advokátů s fungováním Komory neztotožňuje. Přiblížila se přirozená generační obměna. Není třeba se jí bát. Došlo k ní už v notářské i exekutorské komoře a povedla se.