Ladislav Smejkal je výrazným partnerem globálně největší právní firmy Dentons, ze všech kandidátů do představenstva České advokátní komory tedy reprezentuje opravdu tu největší advokacii. Zkušenosti z mezinárodních firem chce nyní Komoře podle svých slov vrátit. Kampaň bere velmi zodpovědně: sepsal vlastní program, spustil webové stránky a o podpoře a tématech mluví s řadou svých kolegů. Změny, které by chtěl prosadit, se týkají čtyř oblastí: elektronizace, komunikace, prezentace Komory a servisu jejím členům. Podrobně jsme je rozebrali v rozhovoru pro Lawyers & Business.
Proč jste se rozhodl kandidovat do představenstva České advokátní komory? Protože předpokládám, že jako partner Dentons máte dost práce…
To je dobrá otázka, většina kolegů z kanceláře se mě ptá na totéž. Víte, příští rok budu v advokacii už 20 let. Za ty roky už jsem se jako advokát něčemu přiučil, posbíral zkušenosti a představte si, že mě advokacie i tak stále baví. Tak jsem si řekl, že nastal čas, abych z pozice člena představenstva do chodu Komory aktivně zasahoval a pomáhal ji směrovat. Navíc za poslední čtyři roky, co působím v Kontrolní radě, už o fungování Komory také ledacos vím. Rád bych přitom využil i své zkušenosti z řízení velké advokátní kanceláře.
A jaký je vztah Dentons k vaší kandidatuře? Na kandidátce Moderní advokacie totiž reprezentuje globálně největší právní firmu. Chtěla mít ta svého zástupce ve vedení Komory?
Určitě to není tak, že bychom se na vedení naší kanceláře sešli a řekli si, že by bylo fajn, kdybychom měli svého zástupce v představenstvu, protože jsme největší na světě. Takovou debatu jsme skutečně nevedli. Záměrem platformy Moderní advokacie, za kterou kandiduji, pak skutečně je, aby se lidé z větších advokátních kanceláří spolupodíleli na řízení Komory. Obecně si pak myslím, že je dobré, když mají advokátní kanceláře svého zástupce aspoň v některém z orgánů Komory. Už kvůli osvětě dovnitř kanceláře a zodpovědnému přístupu ke kárné agendě.
Jaké zkušenosti z vedení Dentons byste chtěl v představenstvu využít?
Zejména v oblasti práce s lidmi a interních procesů. Nejsem členem představenstva a mohu se pochopitelně plést, ale při pohledu z venku nemám pocit, že by procesy na Komoře byly adekvátní současnému stavu informačních technologií a poptávce zejména mladých členů Komory.
Co se týká prvního tématu, tady by Komora a její personál měl na prvním místě přistupovat k advokátům a koncipientům jako ke svým platícím klientům. To považuji za zcela zásadní a takový přístup u personálu Komory občas postrádám. Zejména u koncipientů slýchávám stížnosti na přístup k nim ze strany Komory. Debata o personálním obsazení Komory by určitě prospěla. Nemyslím si ale, že je potřeba dělat personální audit, jak tvrdí někteří kandidáti. Měla by se ale určitě vést debata o profesionalizaci některých agend Komory. Sám si často kladu otázku, pro kterou agendu jsou vhodní právníci a pro kterou spíše manažeři – neprávníci. U nás v kanceláři se nad tím také zamýšlíme. Někdy si třeba kladu otázku, zda má být tajemník Komory právník nebo spíše manažer? Nabízí se ale i otázka, zda si má či nemá třeba a PR, vlastními silami.
Druhým tématem pak je modernizace vedení agend Komory. V dnešní době už není přece potřeba na všechno dávat razítko a posílat poštou či řešit osobně?! Komora by se měla zamyslet nad standardy, které dnes vídáme u poskytovatelů energií nebo u bank, a zlepšit elektronizaci a efektivnost svého fungování. Také neříkám, že znám řešení na všechno, ale uměl bych k němu přispět. Vždyť naše kancelář má také více jak 100 lidí a řešíme často velmi podobné otázky.
