Jak je to s kryptoměnami ve chvíli, kdy se jejich majitel ocitne v insolvenci nebo v exekuci? Je už to vůbec legislativně vyřešené? „Jelikož se jedná o movitou věc zpravidla v osobním vlastnictví, tak z pohledu výkladu zákona se jedná o standardní proces. Zajímavější je ale podívat se na samotnou praxi,“ upozorňuje v rozhovoru pro Lawyers & Business lektor a finančník Lubomír Valík, který o kryptoměnách učí i na VŠE. Neboli teoreticky je poměrně jasno, prakticky už ale vůbec ne. Přitom se budeme s těmito druhy problémů setkávat vzhledem k aktuálním investičním trendům stále častěji.
Co tedy může být v praxi problémem, když chceme plnění po dlužníkovi, který je v insolvenci nebo exekuci a má krytopměny?
Z povahy samotných kryptoměn je jejich vlastnictví v některých případech velmi těžké prokázat, především pokud je investor nakoupil na zahraničních burzách, což bývá dost běžné. Insolvenční správce má tedy velmi omezené možnosti, jak takové vlastnictví zjistit. Pokud by se ale o samotném vlastnictví dozvěděl, ještě to neznamená že bude takovou pohledávku schopný zajistit. Jsou-li totiž kryptoměny na burze, musí být insolvenční správce schopný se zahraniční entitou uplatnit své nároky na majetek. Navíc, ve většině zemí se jedná o volné podnikání s nižšími nároky na vnitřní postupy směnárny a tedy i kompetentní zaměstnance.
Poměrně velká část investorů také své kryptoměny z burz vybírá do takzvaných hardwarových peněženek, kdy se stávají jejími přímými vlastníky bez depozitářů a regulovaných protistran. Pokud by bylo takové zařízení insolvenčním správcem nalezeno, není vůbec jisté, že mu dlužník poskytne hesla, aby do peněženky mohl správce vstoupit a zjistit množství vlastněného majetku. V některých případech dokonce není nutné ani hardwarovou peněženku vlastnit, jelikož je možné si přístupové kódy k peněžence zapamatovat ve formě dvanácti po sobě jdoucích anglických slovíček. V takovém případě se tedy jedná o tzv. brain wallet, kterou je téměř nemožné dohledat.
Máme už z České republiky nějaké konkrétní příklady takovýchto řízení?
Bohužel v rámci insolvenčních řízení o žádných konkrétních případech nevím, jelikož je příliš nesleduji. Co ale myslím stojí za zmínku v rámci tématu zabavených kryptoměn je postoj českého státu, který v dubnu tohoto roku prodával bitcoiny zabavené v rámci trestné činnosti. Státní úředníci se rozhodli, že bitcoiny budou dražit v aukci do které se může přihlásit veřejnost po složení zálohy 30 tisíc korun, což je u veřejně obchodovatelného aktiva, které je možné prodat i koupit kdykoliv na jedné z mnoha celosvětových nebo i českých burz s velmi nízkými přirážkami trochu úsměvný přístup.
Jak byste tedy navrhoval řešit ta bílá místa?
V rámci tradičního finančního světa mě nenapadá žádné efektivnější řešení práce s dluhy a kryptoměnami, ale může být zajímavé inspirovat se vymahatelností závazků ve světě decentralizovaných financí, tedy tzv. DeFi, které existují právě v odvětví kryptoaktiv.
Jde o alternativní finanční systém, který se rozmohl především na druhé největší kryptoměnové síti Ethereum. Dnes již totiž můžeme kromě investování do samotných tokenů také využívat služeb dApps, tedy decentralizovaných aplikacích postavených přímo na protokolu bez nutnosti jejich správy finančními institucemi. Většina těchto aplikací se zaměřuje právě na finanční služby. Jako příklad uveďme půjčování peněz.
Vlastním-li nějakou z kryptoměn a potřebuji si půjčit další kryptopeníze, mohu tak udělat v jedné z mnoha dApps a to tak, že zde uzamknu svoji kryptoměnu jako kolaterál na základě kterého si mohu půjčit další kryptoměny se kterými mohu volně nakládat. Nejčastěji se tento druh půjčky používá pro účely pákového obchodování, jelikož v době výpůjčky vlastním jak své, tak i cizí kryptoměny. Obchodníci totiž očekávají že se jejich spekulativní aktiva v době půjčky pozitivně zhodnotí a tím vydělají větší zisk, než kdyby držely pouze své kryptoměny.
Jelikož je ale DeFi anonymní prostředí, tak je nutné, aby systém fungoval bez nutnosti důvěry mezi jeho účastníky a tedy, aby i věřitel měl jistotu, že mu dlužník kryptoměny vrátí v plné výši, i pokud by ceny kryptoměn šly zrovna dolů. Toho je dosaženo zamknutým kolaterálem v protokolu, který musí být vždy větší, než je výše samotné půjčky. Dojde-li ke snížení zamknuté zástavy na hodnotu půjčky, tak systém automaticky zastavené kryptoměny odprodá a vyplatí věřitele. V tomto systému tedy zpravidla k nedobytným pohledávkám vůbec nedochází.
