Vladan Rámiš patří k nejzkušenějším podnikovým právníkům a je ztělesněním slova věrnost. Více než 22 let pracuje v právním úseku mediální skupiny MAFRA. Nyní získal ocenění Podnikový právník v kategorii compliance, které uděluje Unie podnikových právníků ČR. Co nového se v této oblasti děje v mediálním právu? A jaké plány má Vladan Rámiš se Spolkem pro ochranu osobních údajů? To prozrazuje v partnerském rozhovoru.
Co teď nejvíc hýbe světem compliance?
Aktuálně je to celá řada nových předpisů. Zdůraznil bych implementaci ESG reportingu, dále připravovanou implementaci směrnice NIS2 a pak celou plejádu předpisů týkajících se digitální ekonomiky, jako je např. Digital Services Act, Data Governance Act či aktuálně finalizovaný Data act a v Trialogu projednávaný AI Act. Vedle toho pak je třeba zmínit ještě sektorovou regulaci, jako je nařízení DORA apod., a také soft law vydávané jednotlivými regulátory, ať již na národní, či evropské úrovni.
Vesměs jsou to přitom vše předpisy z oblasti tzv. performativní regulace, zavádějící prvky accountability a přístupu založeného na riziku, což sice na jednu stranu umožňuje adresátům takových norem hledat různé cesty, jak je naplnit, na druhou stranu zvyšuje nároky na správné zavedení compliance postupů. Zároveň tyto předpisy umožňují pokutovat jejich porušení značnými sumami obvykle v procentech obratu, což zase zvyšuje rizika spojená s non-compliance.
Zapomenout nelze ani na ochranu oznamovatelů, byť zde již vlastně máme hlavní implementační fázi – alespoň u velkých organizací – za sebou.
Je těžké držet s tímto dynamickým vývojem krok?
Je to opravdu velmi těžké, zejména pro advokáty či podnikové právníky, kteří nejsou součástí nějakého většího týmu, kde je možné si práci více rozdělit. Už jen udržet si přehled o stavu projednávání připravovaných předpisů je poměrně náročné. Navíc řada z těchto předpisů vyžaduje pro jejich řádné zavedení spolupráci mezi vícero odděleními v organizaci.
S ohledem na překotný vývoj legislativy v tomto hrají nedocenitelnou roli odborné spolky, jako je právě Unie podnikových právníků. Díky profesní síti Unie a jejím odborným seminářům je mnohem jednodušší udržovat si přehled o připravovaných předpisech, a to i o těch, se kterými se třeba nesetkávám na denní bázi.
Čekal jste, že získáte ocenění Podnikový právník 2023, které uděluje právě Unie, v kategorii compliance?
Přiznám se, že pro mne to bylo velké překvapení. Samozřejmě jsem byl velmi rád, a to i proto, že si činnosti Unie podnikových právníků a lidí, kteří se jejím aktivitám věnují, velice vážím. Jsem na toto ocenění opravdu hrdý.
Je compliance v mediální skupině jiná činnost než v typickém podniku méně specifického rázu?
Určitě má tato činnost svoje specifika. Mnohem více než v jiných organizacích je třeba se zabývat zvláštními pravidly novinářské práce a zohledňovat je v rámci zavádění interních postupů. Velkou roli hraje také ochrana novinářského zdroje. Obecně je u právníka a compliance officera v médiích kladen mnohem větší důraz na vyvažování základních práv a provádění testů proporcionality. Projevuje se to i v praktických věcech, např. při rozhodování o tom, jak přistoupit k plnění ESG standardů, kde se např. někdy lze setkat s určitým nepochopením role médií.
Sledujete legislativní vývoj v zahraničí?
Snažím se samozřejmě sledovat i vývoj v cizině. Sám mám blízko k německé jazykové oblasti, takže se hodně věnuji judikatuře vyšších soudů v Německu, kde zejména některá rozhodnutí Spolkového ústavního soudu jsou velmi inspirativní.
Nicméně podceňovat určitě nelze ani právo jiných členských států…
Souhlasím. Vidím to např. v oblasti ochrany osobních údajů, kde má velký vliv francouzský dozorový úřad CNIL. Samozřejmě je pak třeba pečlivě sledovat rozhodování evropských sborů, jako je např. European Data Protection Board. Nová digitální legislativa přitom přinese velký rozvoj takovýchto sdružení národních dozorových a regulačních orgánů a jejich zakotvení v právu EU, tzn. lze očekávat významný nárůst soft law. Je ovšem třeba také zdůraznit, že ačkoli se jedná o významné výkladové pomůcky, nelze názory obsažené v takovémto soft law přejímat zcela nekriticky. Naopak je třeba s těmito orgány diskutovat, protože často nemají dostatečný vhled do praktických problémů, či se lze setkat s určitou formou tunelového vidění.
Inspirujete se i prací svých kolegů v cizině?
Co se týká spolupráce se zahraničními kolegy, velmi mi pomáhá jak členství v národních asociacích, jako je právě Unie podnikových právníků či Spolek pro ochranu osobních údajů, tak činnost v mezinárodních organizacích, jako je European Federation of Data Protection Officers, kde působím jako viceprezident. Diskuse s kolegy ze zahraničí je často opravdu velmi inspirativní a porovnávání přístupů v jednotlivých členských státech EU nám všem pomáhá vytvořit si lepší celkový obraz právní regulace a praxe. Existence takových organizací navíc pomáhá více vyvažovat zájmy jednotlivých profesí na úrovni EU.
Znamená to, že je hlas pověřenců v EU dostatečně hlasitý?
Bohužel tomu tak vždy není, i když se o to EFDPO velmi snaží. Je to vidět i na tom, že nové digitální předpisy pověřence obvykle vůbec nezmiňují, a přitom je to v EU zdaleka největší skupina odborníků zabývajících se profesionálně zpracováním dat. V tomto osobně vidím velký nevyužitý potenciál.
Ve vydavatelství MAFRA působíte už víc než 22 let. Co vás tam drží?
Práce v médiích je velmi zajímavá a platí to samozřejmě i pro právníka. Ať už je to možnost nahlédnout „pod pokličku“ významných mediálních kauz, či řešení přesahů mezi jednotlivými právními odvětvími. Taková práce přináší řadu zajímavých výzev.
Bylo výzvou i formulování výjimek z GDPR pro novináře, na kterém jste se podílel?
Na toto téma se vedla řada velmi intenzivních, ale zároveň velmi věcných diskusí s Ministerstvem vnitra ČR a Úřadem pro ochranu osobních údajů. Osobně si myslím, že se v České republice povedlo zavést velmi kvalitní regulaci práce novinářů. České řešení považuji za velmi vyvážené, zejména když to srovnám s jinými příklady, kdy např. národní úprava výjimky pro novináře v Rakousku byla pro neústavnost zrušena rakouským Ústavním soudem.
Na co se chcete zaměřit v novém roce jako předseda Spolku pro ochranu osobních údajů?
Spolek pro ochranu osobních údajů je největší a nejstarší česká organizace sdružující pověřence pro ochranu osobních údajů a další profesionály z oboru data protection. Určitě bychom chtěli i nadále rozvíjet jak národní, tak mezinárodní spolupráci, a to jak na půdě EFDPO, tak bilaterální spolupráci s jednotlivými podobnými asociacemi z různých zemí Evropy a případně i mimo ni. Nedávno jsme např. zahájili zajímavou spolupráci s velkou italskou asociací Federprivacy a spolek dlouhodobě spolupracuje také právě s Unií podnikových právníků.
Časopis Lawyers & Business o vás nedávno psal jako o možném kandidátovi z řad podnikových právníků na ústavního soudce. Uvažoval jste někdy, že byste ve své profesní dráze chtěl nabrat tento směr?
Přiznám se, že o kariéře soudce jsem dříve nepřemýšlel. Je ale pravda, že s věkem přichází řada zkušeností a člověk možná musí začít uvažovat, kde by je mohl nejlépe uplatnit. Já sám jsem například velmi rád, že se mohu podílet na činnosti EFDPO, a tím zprostředkovaně na prosazování rozumné úpravy data protection v rámci EU, což považuji za velmi důležité.
Osobně si práce Ústavního soudu velmi vážím, byť třeba ne vždy se všemi rozhodnutími souhlasím. Ale protože práce v médiích s sebou nese nutnost vyvažování základních práv, typicky práva na svobodu projevu a práva na soukromí, případně i ochranu osobních údajů, vím, jak těžké je v praxi o těchto věcech rozhodovat a že se nelze nikdy zavděčit všem. I na Ústavní soud ale čekají výzvy spojené právě s digitalizací a novými předpisy EU. Jejich zohlednění v rozhodovací praxi bude jistě velmi náročné. Na důležitosti také získá „dialog“ mezi Ústavním soudem a Soudním dvorem EU, protože čím dál tím víc oblastí je regulováno právě evropskými normami.
Nově působíte i jako přednášející na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v rámci LL.M. programu Právní ochrana dat. Komu je tento kurz určen?
Všem, kteří se zajímají o právní regulaci dat v širším slova smyslu, nejenom tedy osobních údajů. Pedagogická činnost mne velmi baví. Přiznám se, že je to moje první zkušenost s postgraduálními studenty, ale na druhé straně dobrou průpravu mi přinesla moje běžná přednášková činnost. Učím velmi rád, nejen pro bezprostřední kontakt se studenty, ale i proto, že si díky pedagogické činnosti sám mohu rozšířit obzory. Příprava na přednášky mne přinutí se na řadu problémů podívat z jiného úhlu pohledu, více systematicky, tedy nejen z pohledu praxe, ale i z pohledu nezbytných teoretických základů. Velmi inspirativní jsou také debaty se studenty a jejich názor na řešení některých problémů.