„Právo je všude kolem nás. Nemusíte se ho bát, ale je dobré o něm vědět a počítat s ním. Vlastně stačí jen nedělat jiným to, co bych nechtěl, aby dělali mně,“ zní základní právní poučka advokáta Jiřího Matznera, s nímž se budete setkávat pravidelně v partnerské rubrice Mladého světa věnované základním životním situacím a související právní gramotnosti.
Kdybyste měl čtenářům nabídnout základní právní minimum, jak byste to udělal?
Většina z nás si nepřipouští, že nás právo obklopuje v každodenním životě, den co den. Od narození – vlastně ještě dříve, protože už nenarozené dítě může dědit – až po úmrtí. Provází nás třeba i na sociálních sítích, i když si to podle evropských a amerických statistik 75 procent uživatelů vůbec neuvědomuje. Netuší, že by měli dodržovat podmínky, už jen pro zveřejňování fotek. Souvisí to rovněž s právem dětí, které se začíná značně rozvíjet. Zveřejňování jejich fotografií totiž může být z řady důvodů problematické. Rodiče mají odpovědnost za výchovu a ochranu dítěte, stejně jako za dodržování jeho soukromí. Takovéto fotky, mnohdy ve velmi choulostivých situacích, se pak mohou stát nástrojem šikany. Třeba v rukou spolužáků, když dostanou první mobil a najdou je. Velmi těžko se s tím pak bojuje.
Ale nejde jen o sociální sítě. Klasickým příkladem jsou veřejná doprava, pravidla pro užívání silnic či chodníků, užívání soukromého či veřejného majetku a také chování k sobě navzájem. Tam všude jde o právo. Neuvědomujeme si také, že mobilní telefon a chytré hodinky, které máme na ruce, jsou ovládány smlouvou. Nelze pominout ani dobu covidovou, která zasáhla mezilidské vztahy a mnohdy je vyhrotila. Předmětem a smyslem práva je totiž najít řešení pro všechny strany zúčastněné na potenciálním nebo již vypuklém konfliktu. Samozřejmě je pak možné soudit se, ale většinou to bývá ta úplně krajní, velmi drahá, zdlouhavá varianta. Navíc z ní často, alespoň z mé zkušenosti, vycházejí obě strany nespokojené.
Staré poučení říká, že právo a spravedlnost se ne vždy potkávají. Každý z nás spravedlnost vnímá odlišně. Souvisí to rovněž s mísením kultur, co je v jedné oblasti běžné, je v jiné naprosto nepřijatelné. Dobré je vědět, že stát může jen to, co mu zákon povoluje, naopak občané mohou všechno, co jim zákon nezakazuje. Máme-li ale práva, patří k nim rovněž povinnosti, které musíme dodržovat. Oddělit jedno od druhého by bylo zásadní chybou, nejen pro výchovu, ale i pro denní, běžný život.
Celý rozhovor si můžete přečíst v Mladém světě, který dnes vychází.