Advokacie a právo pohledem Jana Januše – Okurková sezóna v advokacii nehrozí, psal jsem tu před týdnem a nutno dodat, že se to při pohledu na právní prostředí zdaleka netýká jen advokacie. Jeden z neoblíbenějších profesorů pražské právnické fakulty Petr Hůrka oznámil, že na konci září opustí – skoro o čtyři roky dříve, než by musel – post takzvaného superúředníka. Svou funkci zástupkyně veřejného ochránce práv předčasně opouští rovněž Monika Šimůnková. Kolem předsedy Nejvyššího soudu Petra Angyalossyho zase probublává náznak aféry. Svou zjevnou chybou ale svá zjištění znevěrohodňuje už samotná novinářka, která o této kauze informuje. A konečně si přečtete také jeden filmový tip.
Petr Hůrka je jedním z největších českých expertů na pracovní právo. Téměř dvě desítky let působil vedle svého úvazku na pražské právnické fakultě, kde dosáhl nejvyšší akademické příčky, titulu profesora, také na ministerstvu práce a sociálních věcí, na němž byl naposledy legislativním náměstkem. V červenci 2020 přešel na „vnitro“, kde vystřídal historicky vůbec prvního náměstka pro státní službu Josefa Postráneckého, který je mimochodem dnes na témže úřadě státním tajemníkem.
Hůrkův mandát trvá až do roku 2026, jak ale tento týden uvedl, dobrovolně funkci opustí už na konci letošního září. „Působení v sekci pro státní službu jsem spojil s přípravou koncepčního materiálu Modernizace státní služby. Proto jsem dnes s odevzdáním tohoto materiálu vládě a ministru vnitra oznámil ukončení své služby k 30. září 2022,“ cituje Hůrku ČTK, která o jeho chystaném kroku informovala. Znamená-li to, že další Hůrkovy pracovní kroky opět zamíří blíže k pracovnímu právu, je to jen dobře. Ostatně, mnohé advokátní kanceláře by mu jistě byly ochotny platit zlatem.
„Šéf Nejvyššího soudu se setkal s Mynářem. „Zavolal a já byl zrovna v Praze. Kauzu Lány jsme neřešili,“ říká Angyalossy,“ zní titulek prvního ze série souvisejících článků Deníku N, která upozorňuje na schůzky hradního kancléře Vratislava Mynáře a předsedy Nejvyššího soudu Petra Angyalossyho. Hlavní autorkou je Zdislava Pokorná. Ta zjednodušeně řečeno konstatuje, že setkávání se vypadá podezřele, zároveň ale přiznává, že o něm nic moc neví. A svou investigaci znevěrohodňuje už v prvních minutách souvisejícího podcastu zmíněného média, když říká: „Musíme vycházet pouze z tvrzení pane předsedy Nejvyššího soudu, který byl do funkce jmenovaný prezidentem už v květnu roku 2020. Vystřídal tehdy Pavla Šámala, který se posléze přesunul na Ústavní soud.“ Bylo to ale jinak: Pavel Šámal se stal ústavním soudcem už v únoru 2020, Nejvyšší soud poté vedl jeho tehdejší místopředseda Roman Fiala, protože předsednické křeslo zůstalo až do onoho května prázdné. A správná chronologie je tady důležitější, než by se mohlo zdát.
Pravdu má každopádně další investigativec, a to Jaroslav Spurný z Respektu ve svém souvisejícím komentáři: „Nemůžeme samozřejmě tvrdit, že schůzky Angyalossyho s Mynářem jsou důkazem nějaké vyžadované a projevované vděčnosti. Ani to, že na schůzkách bylo dohodnuto něco, co by veřejnost neměla vědět, protože to není výrazem protože to není výrazem spravedlnosti, kterou by měl Petr Angyalossy reprezentovat. Ale jak už jsme řekli: mnohem přijatelnější by bylo, kdyby šlo o schůzky předem přiznané a ohlášené.“
A nyní už slibovaný filmový tip. Locarnský filmový festival vyhrál snímek Regra 34 neboli Ráže 34 z Brazílie. „Vypráví o mladé právničce Simone, která se soustředí na soudní obhajobu zneužívaných žen. V soukromí si mezitím vydělává pornografickými live streamy. Tlak internetové komunity a touha po porozumění sama sobě ji dovedou k extrémním sexuálním praktikám. V profesním i osobním životě tak naráží na hranice mezi vzrušením, intimitou a násilím,“ napsal přímo z Locarna do deníku Právo Martin Horyna. Netradiční pohled na právníky, dodávám já a taky mě napadá, co by na takové počínání advokáta řekla u nás, alespoň hypoteticky, Česká advokátní komora.