Komentář Karla Havlíčka – Libor Vávra je podle mého mínění mimořádný zjev české justice. Zná jej každý soudce, z jeho dřívějšího i momentálního působení v Soudcovské unii (ve funkci prezidenta této dobrovolné profesní organizace našich soudců) i každý politik, novinář, politolog či politický aktivista, protože koho zajímá tuzemské soudnictví třetího tisíciletí, ten se s Vávrovým jménem setkat musel. Podívejme se ve stručnosti, jak se vypořádal s tématem tolerance na zatím posledním sezení Právnického klubu.
Hovořil o konkrétní trestní kauze. „Jedná se o schvalování trestného činu na sociálních sítích. Tento případ proběhl až Nejvyšším soudem – a doufám, že se dostane až k Ústavnímu soudu, aniž bych někomu přál více práce. Mám totiž pocit, že Nejvyšší soud nedomyslel všechny konsekvence.
Ten, kdo byl obviněn, byl v této kauze vážený člověk kolem padesátky, který nikdy nebyl stíhán, dokonce byl považován za vzorného občana. V popisu skutku, jenž byl původně předmětem stíhání a odsouzení u nalézacího soudu, se konstatuje, že tento muž v diskusi na webových stránkách Novinky.cz pod článkem s názvem Na louce na Havlíčkobrodsku někdo postřelil motorkáře, který pojednává o postřelení motocyklisty projíždějícího se po louce a po lese, zveřejnil pod svým jménem příspěvek ve znění: Děkujeme statečnému střelci. Smrt a pekelná muka všem motorkářům! Za do nebe volající teror páchaný na bezbranných … atd. To bylo obžalobou i soudem prvního stupně kvalifikováno jako schvalování zločinu pokusu vraždy a pachatel si od prvoinstančního soudu odnesl poměrně decentní trest. Přesto se odvolal, druhoinstanční stolice v uvedeném jednání trestný čin schvalování neshledala a postoupila celou věc příslušnému úřadu městské části s tím, že by se mohlo jednat o přestupek.
Proti pravomocnému rozhodnutí se ovšem ohradilo státní zastupitelství. Nejvyšší státní zástupce podal dovolání k Nejvyššímu soudu, který zrušil druhoinstanční rozhodnutí a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Pachatel sofistikovaně argumentoval tím, že byl mnohokrát svědkem, jak jezdci na terénních motocyklech cíleně a jen pro svou radost devastují přírodní systémy, a že přivítal, když se dozvěděl o někom, kdo bezbrannou přírodu chrání. K tomu sluší se podotknout, že jediné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by bylo možno využít jako interpretační argumentarium, je z roku 1935.
Podle Nejvyššího soudu je na subjektivní stránku (zavinění) nutno usuzovat ve vztahu k době, kdy pachatel psal svůj komentář, a všechny ostatní právní úvahy jsou zbytečné. Schvalování je trestný čin, který může spáchat jen ten, kdo veřejně schvaluje spáchaný zločin. Veřejné schvalování přečinu nemůže být trestným činem schvalování.“
Dr. Vávra poukázal na to, že pachatel – střelec nikdy nebyl zjištěn a celá situace objasněna. To v praxi znamenalo, že ke kritickému ději mohlo dojít nejrůznějšími způsoby: od střelby s úmyslem způsobit motocyklistovi smrt až po náhodu (v místě mohl probíhat např. lov, cvičné střelby atd.). Mohlo tedy jít o nedbalostní trestný čin, pak by ovšem „schvalování“ rovněž nemohlo být trestné. Mohlo jít dokonce i o sebeobranu, nutnou obranu, krajní nouzi.
Podle dr. Vávry nakonec byl zvolen typický rozsudek parametru „jedné pence“ – podmínku „týden na jeden rok“. „Možná je to přílišný projev tolerance,“ říká prezident Soudcovské unie. „Uvidíme, co na to řekne Ústavní soud.“
* * *
Podrobnější informace o Právnickém klubu – včetně historie, klubových podmínek a dalších údajů najde čtenář na www.brainteam.cz.
JUDr. Karel Havlíček je právník, filozof a nakladatel. Založil Stálou konferenci českého práva, jejíž akce letos probíhají za mediálního partnerství Lawyers & Business.
