Před několika lety jsem v debatách s právníky účastnícími se projektu Stálé konference českého práva zjistil zvýšený zájem o problematiku hromadných žalob. Takhle se obsahová stránka programu pravidelně a průběžně obohacuje a rozšiřuje. Zpočátku občasné zmínky a poznámky se postupně slily jako potoky informací z akademické a legislativní sféry, z kruhů soudcovských i advokátských a vyústily v konání prvního velkého sympozia zaměřeného na toto téma v roce 2017. Od té doby se téma několikrát zopakovalo, zatím naposledy letos v červnu.
(…) Třetí sympozium Stálé konference českého práva o hromadných žalobách se tedy konalo za podmínek, jaké před relativně krátkou dobou nikdo nepředpokládal. Záštitu akci poskytl předseda ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny Mgr. Radek Vondráček, odbornou pomoc opět advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný a skvělé prostory Karolina zaplnili účastníci, mezi nimiž převažovali advokáti, podnikoví právníci a soudci, významnou skupinu tvořili rovněž zástupci zájmových spolků, zejména ze spotřebitelské oblasti.
Hlavní referát přednesl v úvodu JUDr. Jaromír Císař. Mimo jiné poznamenal: „To, čeho jsme svědky, byť tady občanský soudní řád dnes ve svém § 83 odst. 2 určitý prostor pro hromadnou žalobu skýtá, má spíše – stejně jako v dosavadní historii – charakter živelných akcí. Podrobná a přesná úprava, která by hromadným žalobám mohla nabídnout žádoucí formu, zde stále chybí. Nelze proto popírat, že se tu ukazuje potřeba, aby regulace plurality účastníků žalob o stejné nároky jim vzniklé z téhož jednání či právního vztahu existovala.“ V této souvislosti ale řečník připomenul, že návrh Pelikánova ministerstva byl silně inspirován úpravou pocházející ze Spojených států. Heslo Spojené státy náš vzor se ovšem ukázalo zhruba stejně dobré jako pověstný slogan Sovětský svaz náš vzor. Návrh byl přehnaný. Byl podle slov JUDr. Císaře nepochybně velkorysý, odvážný, neomezoval hromadné žaloby zdaleka jenom na spotřebitelské spory, připouštěl je ve všech oblastech soukromého práva.
„Nejspornějším bodem bylo to,“ prohlásil řečník, „že upřednostňoval odhlašovací princip, opt-out. Podle tohoto principu je účastníkem žaloby neurčitý počet anonymních osob, jejichž jménem vystupuje určitý subjekt. Účastníkem tedy může být i někdo, kdo si tuto pozici vůbec neuvědomuje, a pokud si ji uvědomuje, má alternativní, ale vcelku velmi nepohodlnou možnost se z žaloby odhlásit. Návrh počítal s profesionálním hromadným žalobcem – nebezpečné na tom bylo, že byl silně motivován vysokým podílem na výsledku sporu, což by otvíralo prostor a poskytovalo motivaci mnohým podnikavcům. A i z USA je dobře známo, že mnohé takto založené monstrprocesy končí ve výsledku velmi malým uspokojením žalujících, zatímco tím, kdo nejvíc profituje, je ten, kdo je zastupuje. Předloha byla předmětem velké kritiky, a to nejen ze strany tehdejší opozice, ale hlavně ze strany odborné veřejnosti. Byla několikrát přepracována a vyvrcholila návrhem zákona o hromadném řízení, který byl počátkem roku 2020 předložen Poslanecké sněmovně. Možnost hromadných žalob byla omezena jen na spotřebitelské spory, podání hromadné žaloby bylo umožněno pouze omezenému okruhu přímo poškozených nebo neziskových subjektů, ale některé velmi sporné prvky zůstaly zachovány, zejména odhlašovací režim, nebyla přesně vymezena pozice žalobců, připouštěla se zpětná účinnost atd. Záměr nezískal dostatečnou podporu a závěrem minulého volebního období ochladlo i nadšení ze strany tehdejší vládní koalice. Nová vláda začátkem nového roku předlohu stáhla z parlamentu.“
Jak JUDr. Císař upozornil, mnohem významnější však je, že mezitím byla přijata evropská směrnice, o níž už byla řeč, a ta ukládá členským státům povinnost implementace do 25. prosince tohoto roku s účinností od 25. června roku příštího. „Pokud se to nepodaří stihnout, České republice hrozí sankce, ale to je strašák, ze kterého si nikdo mnoho nedělá, protože sankcí hrozí fůra i pro jiné právní úpravy. Hrozí ale především to, že se různé iniciativy začnou domáhat alespoň nepřímého účinku směrnice, alespoň v tom rozsahu, který poskytuje stávající právní úprava rozšířená o parametry směrnice, nebo dokonce je nebezpečí, že se budou domáhat vůči soudům uplatnění přímého účinku směrnice.“
Řečník ocenil, že současná tendence směřuje k tomu, aby se nepřijímal samostatný zákon, jak předjímal předchozí návrh, nýbrž úprava by měla mít charakter novelizace občanského soudního rádu. Poukázal také na možné fatální důsledky neuvážené regulace, a to na příkladu situace, kdy by se ukázalo, že kupříkladu očkování proti covidu má nějaké negativní následky. Jestliže proti covidu bylo očkováno téměř sedm milionů lidí, mohla by výsledkem být skutečně monstrózní žaloba. Z těchto důvodů je třeba si přát, aby chystaná právní úprava byla velmi pečlivě vyvážená jak z hlediska postavení spotřebitelů, tak podnikatelů, kteří by nejčastěji byli žalovanými subjekty, a aby žádným způsobem neumožňovala zneužívání tohoto institutu k vydírání a šikaně.
JUDr. Karel Havlíček je právník, filozof a nakladatel. Založil Stálou konferenci českého práva, jejíž akce nyní probíhají za mediálního partnerství Lawyers & Business.
