Analýza Jakuba Štilce a Vojtěcha Brolíka –Masivní rekonstrukce budov vyvolané ekologickou transformací, výstavba vysokorychlostních tratí, dokončení dálniční sítě nebo náprava dlouhodobého deficitu v nabídce bytů. To jsou jen ty nejpalčivější výzvy, s nimiž si bude muset český stavební trh poradit. Je zřejmé, že se při tom neobejde bez kvalifikované pracovní síly, která ale řadu let figuruje v položkách silně nedostatkových vstupů. Sehnat kvalifikované a nadané pracovníky na technické pozice je stále těžším úkolem, a to napříč celým odvětvím. Jaká řešení mohou pomoci ke zmírnění tohoto neutěšeného stavu a lze stavebnictví navrátit image atraktivního oboru technických inovací?
Kritický nedostatek kvalifikovaných pracovníků je téma, které neopomene zmínit snad žádný ředitel stavební firmy, je-li tázán na problémy, jež ho trápí. Téma rezonuje na odborných konferencích i v akademické sféře. A není divu, situace se bude bez zásahu dále zhoršovat.
Co říkají statistická data?
Následkem hospodářské krize v letech 2008 až 2009 začaly ze stavebnictví odcházet desítky tisíc zkušených řemeslníků, techniků a inženýrů. Jejich počet setrvale klesal až do roku 2019, kdy dosáhl absolutního dna v počtu necelých 377 tisíc. A od té doby se nijak podstatně nezvýšil. Oproti roku 2009, kdy se výstavbě věnovalo bezmála půl milionu zaměstnanců, se jedná o propad na první pohled zřejmý a zarážející.
Ať již na počátku stál krizový útlum stavebních aktivit veřejných investorů (vzpomeňme roky, kdy se zprovoznily pouhé čtyři kilometry nových dálnic) nebo jiné tehdejší příčiny, problém mezitím nabyl úplně jiných rozměrů.
Pohledem do statistik vývoje počtu studujících na technických vysokých školách totiž začíná být zřejmé, že stavebnictví zažívá mnohem širší ztrátu zájmu a prestiže. Vždyť oproti letům 2009 až 2010 studuje v současnosti vysokoškolské technické obory pouhá polovina studentů. Propad zájmu dopadá nejhůře na specifické obory, jako je dopravní stavitelství. Kupříkladu všechny tři stavební fakulty v ČR ročně opustí pouze kolem 25 absolventů se zaměřením na projektování mostů, což je pro potřeby praxe počet opravdu nedostatečný.
Budoucí projekty si vyžádají nárůst kapacit
S úbytkem pracovní síly se české stavebnictví potýká paradoxně v době, kdy by naopak mělo personálně a technologicky sílit. Do již zmíněného dopravního stavitelství má jen za letošek ze Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) dorazit rekordní částka přesahující 150 miliard korun, což je nejvíce v historii fondu. A v blízké budoucnosti se objem finančních prostředků investovaný do rozvoje dopravních cest s nejvyšší pravděpodobností ještě podstatně navýší. S tím pochopitelně ruku v ruce poroste i potřeba pracovních kapacit nejen stavebních firem, ale i projekčních kanceláří, inženýringu a technických poradenských společností.
Až tristní nepoměr mezi plány rozvoje a personální realitou dobře ilustruje bilance chystaného projektu výstavby vysokorychlostních tratí. Podle renomovaných odhadů bude třeba, aby se do přípravy a realizace projektu zapojilo přes 15 tisíc specialistů z odvětví stavebnictví, elektro a strojírenství. To podle akademiků z Fakulty stavební VUT v Brně znamená roční potřebu 350 až 400 nových absolventů, aby nahradili odchody do penze, přičemž v současné době opouští brány univerzit přibližně jen desetina z potřebného počtu odborníků na železniční inženýrství.
Před stavebním trhem také stojí výzvy spojené s Green Dealem a ESG výkaznictvím (tj. reportingem nefinančních dat o činnostech firem, zejména z hlediska ekologie a snižování emisí). Zelená nařízení a podporované programy se z podstatné míry zabývají i snižováním uhlíkové stopy v segmentu budov včetně jejich výstavby, který produkuje největší část skleníkových plynů. Aby mohly být Evropskou unií požadované cíle naplněny, nezbude, než zahájit širokou vlnu rekonstrukcí a modernizací stávajících budov, spojenou s osazením šetrných technologií. Nebude-li však mít kdo tyto činnosti zastat, může se ušlechtilý záměr lehce ukázat jako nerealizovatelný.
Jak řešit nedostatek lidských zdrojů – člověk vs. technologie
Hledání řešení je možné uchopit ze dvou protichůdných pólů souvisejících s odvěkou „rivalitou“ člověk vs. technologie. Postup z obou konců nakonec povede k témuž cíli. Pracovní zdroje je totiž možné saturovat buď přílivem nových lidských kapacit do stavebnictví, anebo naopak jejich náhradou inteligentními technologiemi s vysokým stupněm automatizace práce. Ani jeden z nabídnutých směrů však nemůže samostatně uspět. Naopak je nutné, aby ke zmírnění deficitu pracovní síly přispěly alespoň nějakým dílem oba.
Zklamáním pro mnohé technologické optimisty jistě bude, že ani samotní experti na kybernetiku a automatizaci nepředpokládají nahrazení většiny lidské práce stavebními roboty. Alespoň ne v dohledné době. Panuje mezi nimi shoda, že není zcela vhodné automatizovat procesy nastavené na člověka. Stavebnictví se v tomto ohledu významně liší od automotive průmyslu, kde typicky dominuje generická pásová výroba a velké množství stále se opakujících činností zde zastávají automatizované stroje. Navrhování a konstrukce budov a inženýrských objektů se oproti tomu vyznačují značnou mírou jedinečnosti a často i potřebou improvizace na místě, kdy podstatnou roli hraje těsná každodenní spolupráce v týmu zhotovitel – projektant – investor.
Kde se uplatní umělá inteligence a práce robotů? Přilákají technologické novinky zájemce o obor? I to se dozvíte v pokračování článku v Lawyers & Business č. 4/2023.
Lawyers & Business si můžete zakoupit například na webu mojecasopisy.cz.