Vnímání dřevostaveb se za poslední roky výrazně mění. Lidé je už nevnímají jen jako chatku u lesa, ale i jako něco trendy, co jde s dobou a má v sobě určitý statusový prvek, říká v rozhovoru Jakub Štilec, řídící partner advokátní kanceláře Štilec & Partners. Podle jeho slov se trend dřeva a biologických materiálů začíná v bytové výstavbě projevovat, i když zatím velmi pomalu. Stále velkým limitem je ale česká legislativa, i když je vidět, že tlak na změny přichází z trhu, od stavařů, developerů, projektantů, ale třeba i od bank. A tak k určitým posunům dochází i v úvahách státu, konkrétně v pojetí ministerstva průmyslu a obchodu a nejnověji také u ministerstva pro místní rozvoj v rámci snah o zvýšení dostupnosti bydlení. Stanou se tak dřevostavby jedním z legislativních trendů roku 2024?
Stavby ze dřeva jsou šetrnější k životnímu prostředí, pořizovací náklady jsou mírně vyšší než u staveb klasických, ale rychlost výstavby neporovnatelná. Přitom dřevostavby vznikají spíše v segmentu rodinných domů. Jaké jsou vaše zkušenosti z nemovitostního trhu?
Řekl bych, že vnímání dřevostaveb se za poslední roky výrazně mění. Ubývá předsudků a některé mýty se rozplynuly. Lidé už jednoduše dřevostavbu nevnímají jen jako chatku u lesa, ale i jako něco trendy, co jde s dobou a má v sobě určitý statusový prvek. Když nahlédneme do statistik, tak nástup dřevěných staveb je skutečně markantní. A to i u nás. Pro srovnání, v České republice se za posledních pět let postavilo ročně v průměru dva a půl tisíce dřevostaveb, což je zhruba 15 procent z celkového počtu nových domů. Na přelomu tisíciletí to přitom bylo jen něco málo přes 100 dřevostaveb ročně, tedy necelé jedno a půl procenta celkové produkce. V bytové výstavbě se nástup dřeva prozatím tolik neprojevuje. Tam se potenciál teprve odhaluje. Když opět vyjdeme ze statistik, kupříkladu v roce 2020 se postavilo okolo 400 bytových domů a ze dřeva byly jen tři, tedy méně než jedno procentu.
Proč podle vás nevznikají ze dřeva bytové domy nebo veřejné budovy?
Oni vznikají a bude jich čím dál více. Ten trend je nezadržitelný, alespoň pokud Evropa nerezignuje na politiku udržitelnosti. Stačí se podívat do jiných evropských metropolí. Kupříkladu Amsterdam by měl od roku 2025 požadovat, aby nejméně 20 procent nové výstavby tvořily dřevostavby nebo stavby z jiného biologického materiálu. Ve Francii schválili zákon o udržitelnosti, který u nových veřejných staveb požaduje nejméně poloviční podíl dřeva a obnovitelných materiálů. Paříž si zase předsevzala, že všechny nové budovy pro olympijské hry v roce 2024 vyšší než osm podlaží budou ze dřeva. Ve Finsku má od roku 2025 platit nový stavební zákon, který bude cílit na výstavbu s nulovými emisemi CO2 a pozitivní přínos staveb pro klima. Finsko také plánuje, že v krátkém horizontu by mělo být nejméně 45 procent veřejných staveb ze dřeva.
Světově nejvyšší dřevo-hybridní konstrukce dnes atakují 100 metrů. To jsme, jen pro srovnání, v rozměrech nejvyšší pražské budovy na Pankrácké pláni. A ve Vídni se aktuálně připravuje projekt 113 metrů vysoké kancelářské budovy o více než třiceti podlažích. Ve světě zkrátka začaly vznikat excelentní projekty, které ukazují směr a možnosti dřevěných nebo dřevo-hybridních konstrukcí. V tom vidím zásadní bod zlomu. Ono se můžete léta snažit marně vysvětlovat povahu dřevostaveb a vyvracet zažité předsudky, když vám ale za humny sousedé začnou stavět dřevěný mrakodrap, dost práce s vysvětlováním vám tím ušetří. I u nás se trend dřeva a biologických materiálů v bytové výstavbě začíná projevovat, i když zatím jen velmi pomalu. Přesto kvalitní projekty již vznikají.
Všichni aktéři si stěžují, že většímu rozšíření dřevostaveb v ČR brání legislativa a fakt, že na ně nejsou připraveny stavební předpisy ani protipožární normy. Kde vidíte největší problémy a jaké by bylo nejlepší řešení?
Pravdou je, že legislativa je u nás v tomto směru stále velkým limitem. A to je škoda. V České republice můžete běžně postavit ze dřeva maximálně 12 metrů vysoký bytový dům, což odpovídá čtyřem podlažím. Pro srovnání, v sousedním Rakousku se standardně povolují stavby s dřevěnou konstrukcí až do šesti nadzemních podlaží, tedy do 18 metrů. V praxi se navíc dobře uplatňuje individuální schvalování, díky kterému mohou vznikat i budovy o mnoho vyšší.
Je to taková česká legislativní schizofrenie. Na jedné straně do stavebnictví nastupují požadavky ESG, které vás nutí a odměňují za snižování energetické náročnosti budov, na druhé straně vám stavební a požární předpisy v naplnění požadavků udržitelnosti někdy vyloženě brání. Je třeba vnímat, že uhlíková stopa budov je významně tvořena též emisemi z vlastní výroby tradičního stavebního materiálu, např. betonu a cihel. Ty se na ní podepisují dokonce třetinovým podílem. Přinejmenším tato historická omezení se musí z české legislativy odstranit.
Stát si je toho je sice vědom, prozatím ale moc nedělá. Bude třeba zintenzivnit práce na aktualizaci normativních podmínek požární bezpečnosti, které umožní větší využití dřeva ve stavebnictví. Odborná veřejnost se, pokud vím, vcelku shoduje, že ta omezení jsou sama o sobě přežitá a v rámci nových technologií nahraditelná. Určité aktivity v tomto směru vyvíjí ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Českou agenturou pro standardizaci a ČVÚT, ale je cítit, že to doposud nebyla priorita. Proto ani v Parlamentu neleží žádné návrhy, leda tu a tam proběhne nějaká odborná konference. A to se stále bavíme jen o odstranění legislativních překážek z minulosti, ne o komplexní právní úpravě vedoucí k dekarbonizaci stavebnictví. I tu bychom si jistě zasloužili, třeba po vzoru některých jiných evropských zemí. Je přeci škoda stále jen dohánět resty a ztracený čas.
V jakém časovém horizontu se tato situace podle vašich zkušeností v Česku podaří změnit? S ohledem na standardy ESG přece dřevěné domy mají proti klasickým mnoho výhod…
Nějaký výhled k prvním návrhům nových morem hovoří o třech letech. Pak má teprve nastoupit zákonodárce. To mi přijde tristní vzhledem k tomu, kam a jakým tempem se posouvá okolní svět. Ale jsem optimista, je vidět, že tlak na změny přichází z trhu, od stavařů, developerů, projektantů, ale třeba i od bank. Takže to třeba nabere novou dynamiku.
Ministerstvo pro místní rozvoj dává problematiku dřevostaveb do souvislosti se zvyšováním dostupnosti bydlení. Jak toto hodnotíte?
Tyto dvě věci bych příliš nespojoval. Dřevostavby z mého pohledu úzce souvisí s otázkou udržitelnosti, ESG, resp. s dekarbonizací stavebnictví. Neznám ale jednoznačné argumenty, proč by dřevostavby měly zvýšit dostupnost bydlení. Dle dostupných dat nejsou výrazněji levnější nežli stavby z klasických materiálů a přestože asi lze dřevostavbu postavit fakticky rychleji, její povolovací proces je v podstatě totožný se stavbou klasickou. Tedy dřevostavby nejsou spásou stavebního deficitu ani výrazně levnější stavební variantou.
A jak je to u veřejných zakázek, které je nutné vysoutěžit a kde rozhoduje cena?
Zákon o zadávání veřejných zakázek poskytuje zadavatelům více možností, jak v rámci tendru zapracovat požadavek na využití dřeva. Přímo k této otázce existuje metodika ministerstva zemědělství. Rozhodně to tedy není tak, že by zákon zadavatelům ukládal kupovat nejlevnější řešení, bez ohledu na jeho vlastnosti, včetně materiálových, konstrukčních apod. Vždy je třeba vyjít z obhajitelných potřeb toho, kdo kupuje. Schopný zadavatel si s tím jistě dokáže poradit. V zakázkové praxi u nás jsme ostatně už viděli více úspěšných soutěží na administrativní dřevostavby.